Článek
Jak jste slavil?
Dopřál jsem si masáž i dobrou večeři, chvilku jsme s celým týmem poseděli. Trenér říkal, že to moje umístění pro něj bylo i dárkem ke čtvrtečnímu svátku, ale na větší slavení nebyl prostor. To si nechávám až po sezóně, pokud bude důvod.
Byl jste před premiérovým závodem hodně nervózní?
Cítil jsem se docela nesvůj. Loni jsem v Östersundu právě při vytrvaleckém závodě docela vytuhnul, proto jsem letos začal raději rozvážněji a až ke konci zrychloval. Měl jsem i respekt z náročného stoupání, na němž člověk může totálně rupnout. Síly se mi ale podařilo rozvrhnout správně, poslední tři kilometry se už fakt jely dobře.
Minul jste jedinou z dvaceti ran, povzbudila vás povedená střelba?
Ta jediná chyba přišla na úvodní stojce. Věřil jsem však, že se i po ní dokážu zkoncentrovat. Jedna minuta ještě ujde, tak jsem si řekl, že zbytek už trefím a podle toho jsem se i zařídil na zbývajících položkách.
Sledoval jste pak napjatě v cíli, jak vaši pozici ohrožoval Němec Schempp, aby nakonec za vámi zaostal o pouhé dvě desetinky?
Byl to krásný adrenalínek, ale ani za třetí místo bych se býval nezlobil. Poznal jsem, že i když se necítím úplně dobře, mohu uspět.
Dochází vám, že jste umístěním na stupních vítězů hned v premiéře namlsal fanoušky?
Nemůže nikdo čekat, že budu každý závod na bedně, ale jsem moc rád, že se povedla hned napoprvé. Je to pro mne velká vzpruha i povzbuzení. Osobně zatím formu po běžecké stránce necítím, ale věřím, že se ještě rozjedu. Dřív chodilo na květinový ceremoniál prvních osm závodníků, od letoška už pouze první tři, takže se mi to vyplatilo.
