Článek
Ulevilo se vám, že už ustanou otázky, kdy se konečně podíváte na stupně vítězů?
I kvůli tomu mi spadl kámen ze srdce. Ptali se mě nejen novináři, ale i lidé z mého okolí, až mě to trochu strašilo. Věděl jsem, že mě chtějí na stupních vidět, tak jsem jim to chtěl splnit a trochu mě to svazoval. Aspoň jsem teď udělal radost hodně lidem.
Pobyt na stupních vítězů jste si ale musel užít hlavně vy sám.
Určitě to byl pocit, který se mi vryl hluboko na paměti, a chtěl bych ho ještě hodněkrát zažít.
Už po prvním kole jste měl na třetím místě výbornou pozici. Myslel jste na pódium?
Určitě mi to trochu hlavou vrtalo, ale nervózní jsem nebyl. Od závodu družstev jsem tu nepokazil žádný skok, tak jsem si věřil. Jen jsem se bál, aby se netočil vítr.
Radoval jste se hned po dopadu, to už jste věděl, že stupně vítězů neminou?
Tušil jsem to, ale nevěděl jsem, jak skákali ostatní, i když jsem slyšel, že létali daleko.
Na konci se rozhodovalo o triumfu mezi vámi a Bardalem. Doufal jste i ve vítězství?
To už bych chtěl moc. Bardal měl náskok deseti bodů, musel by udělat nějakou fatální chybu, aby to neudržel.
Ve Willingenu jste skákal v nových botách, hrálo to při povedeném vystoupení roli?
Určitě velkou. Ve středu jsme skákali v Liberci, tam jsem je zkoušel a měl z nich dobrý pocit. U skokana je jen problém, jak vysoko je zavázat, nad tím jsme spekulovali až do družstev, aby to co nejlépe sedlo. Jsou fungl nové, lépe drží při nájezdu i v letu.
Váše výsledky z velkého můstku ve Willingenu jsou příslibem i směrem k mistrovství světa v letech na lyžích…
Doufám. Poslední dobou mé skoky vypadaly, že by byly ještě lepší při letech. Ještě nás čekají lety v Oberstdorfu, tam se ukáže, jaký cíl si budu moct dát pro mistrovství světa, zatím nevím, co od toho čekat.
Závodí se hned ve středu v Klingenthalu, ale najdete si čas aspoň na malou oslavu?
V zimě jsem se kromě přípitku na Silvestra nedotkl alkoholu a u toho zůstanu. Ale Tonda Hájek má dnes (v neděli – pozn. red.) pětadvacetiny, tak si aspoň přiťukneme.
