Článek
Na konci minulého týdne jste v La Clusaz vyhrála potřetí během této sezóny. Nedá se teď po mateřské pauze mluvit o tom, že máte životní formu?Tři závody už jsem myslím kdysi během jediné zimy vyhrála, ale byly v tom i sprinty. Životně jsem asi byla připravená na olympijskou sezónu. Ve hře tehdy ale ještě byly Rusky a Italka Belmondová. Teď to vypadá, jako by to všechno šlo lehce samo od sebe. Není to životní forma, ale hlavně životní pohoda.
Kolik závodů Světového poháru chcete po již dříve avizovaném víkendovém startu v Oberstdorfu ještě v téhle zimě odjet?Mám to naplánované až do konce sezóny: Oslo, Umea, Lahti a snad i finále na budoucích olympijských tratích v Pragelatu.
Držíte se tedy spíše střídmější linie co se týče počtu startů, ale nemohla jste při větší zátěži právě v téhle sezóně atakovat celkové vítězství ve SP?Není to moje priorita. Chci být úspěšná v jednotlivých závodech. Dalo by se uvažovat o celkovém vítězství, ale jen těžko, když jsem nejela skoro celou úvodní pasáž v listopadu a prosinci. Vynechám většinu sprintu. Zkusím ho jen v Lahti. Ta ztráta je veliká (pozn. aut. - vedoucí Estonka Šmigunová má o téměř 500 bodů více, za vítězství v jednom závodě se uděluje 100 bodů, za druhé místo 80 atd.). Mě to opravdu nezajímá. Je jedno, jestli budu celkově třetí nebo pátá.
Nejen váš trenér konkurenci od počátku sezóny bral jako slabší než v sezónách předešlých. Cítíte i vy, že v téhle zimě po všech těch dopingových skandálech a odchodu některých za mateřskými povinnostmi je pole lehčeji porazitelné?Ta špička je určitě užší. Bývalo patnáct opravdu dobrých závodnic. Teď jich je řekněme deset. Chybí dvě až tři výrazné osobnosti. Potrestané Lazutinová a Danilovová ale samozřejmě nikomu nechybějí. Je to teď výrazně otevřenější. A navíc v Oberstdorfu se teď určitě budou chtít všichni ukázat.
Vyhrála jste letos i skiatlon. Přicházíte na chuť novinkám, k nimž jste se dřív stavěla rezervovaně?Ona ani cesta jinudy nevede. Novinky se všem líbí a strategie nového běžeckého vedení je tak daná.
Nakolik vás štve, když se někomu do řeči vloudí slovní spojení mateřství a doping?Mateřství si může každý zkusit. Návrat bolí, i já jsem zažila krušné chvilky. Ale víc mě mrzí, když někdo dává rovnítko mezi doping a užívání hypoxického stanu.
Vskutku hodně se o tom začalo mluvit, nezřídka se objevily názory, že jde o nepřípustné zvyšování počtu červených krvinek. Není to svinstvo, jako když si někdo píchá třeba EPO nebo něco takového. Hlavně ve Skandinávii se o stanech mluví, ale právě tam to rozjeli už dříve ve velkém. Nemají stany, ale celé domy simulující vysokohorské podmínky. Ale jako součást přípravy to není doping.
Teď jste stan užívala?Neměla jsem ani zdaleka natrénováno tolik, kolik je před sezónou normálně třeba, manko bylo velké, takže jsem ho nevyužila. Netušila jsem, co by to mohlo udělat.
Ale v plánu jeho využití asi máte? Od přípravy na novou sezónu ano.
Další lyžující matka Čepalovová teď v La Clusaz skončila hned za vámi. Není mateřství nakonec vskutku návodem na zvýšení výkonnosti?Julia byla a je špičková závodnice. Před porodem jako jediná porážela Bente Skariovou, takže bych v tom velké souvislosti zase nehledala. Jen trošku překvapilo, jak teď povyskočila. Z dvacátých míst se rázem posunula na druhé, ale po lednových závodech v Novém Městě trávila týdny vysoko v horách a asi se to projevilo.
Dříve se objevovaly náznaky podezření směrem k ruským i jiným závodnicím. Nejednou se pak doping i potvrdil. Co Čepalovová?Jí se to podle mě netýká.
I když jste návrat do stopy neslibovala, vypadalo to od prvního momentu, že za ním jdete hodně zatvrzele. Jako byste ve skutečnosti vlastně nikdy nezapochybovala...Řekla jsem, že pro to udělám všechno. Ale nelámala jsem nic přes koleno. Opravdu jsem se cítila dobře a doktoři mi říkali, že nemám dělat to, co mi vadí. Sice po porodu se člověk cítí všelijak, ale po pěti, šesti týdnech mi bylo fajn. Řídila jsem se svými pocity.
Jste připravená na to, že Lucce třeba začnou růst zuby a třeba bude celou noc křičet?Kdyby to bylo před závody, domluvila bych se s mámou, aby ji nechala u sebe. Pokud by byla opravdu nemocná, neodjela bych, protože bych měla strach ji nechat samotnou. Ale zatím je hodná a vše klape, i když bez ní odjedu na závody.
V dalších sezónách ale asi budete muset odjet na delší dobu než na dva dny, jak to děláte teď. Co až přijde předsezónní soustředění v nehostinných podmínkách na severu? Cesta na delší dobu do jednoho místa nevadí. Horší jsou přejezdy. Tři týdny ve Svatém Mořici by Lucka snad mohla přežít a na severu snad taky. V listopadových plískanicích to v Praze pro malé děti taky není nijak ideální.
Po průtazích jste v listopadu dostala nové medaile z olympiády v Salt Lake City. Už jste si je někde vyvěsila, když není jisté, že vám zůstanou? Jsou zatím v trezoru v jedné agentuře.
Tahle sezóna vám díky triumfům ve Světovém poháru přinesla řádově statisícové zisky. Jak investujete?Všechno jde do stavby šumavského penzionu, je to bezedná díra. Ono to vypadá na bůhvíjaké zisky, ale čistého mi z výher ve Světovém poháru zůstane po všech odečtech asi tak polovina.
Ve svěťáku jste vyhrála desetkrát. Dostala jste se v českém žebříčku před Květu Jeriovou. Když to srovnáte s jejím údobím před nějakými pětadvaceti lety, pro koho bylo těžší uspět?Že jsem před ní, vím jen díky novinářům. Pamatuji si, jak tady na Zadově kdysi závodila při svěťáku. Jako malá s bráchou jsem stála u tratě. Ta doba byla jiná. Tehdy se nebruslilo. Vpředu byly jen Rusky a závodnice ze Skandinávie. Občas se mezi ně někdo vklínil. Nechci se nikoho dotknout. Vyhrávat je vždy těžké. O tom není pochyb. Ale asi tenkrát bylo jednodušší dostat se někam na patnácté místo, protože konkurence byla přece jen užší než dnes.
Dříve nebo později vznikne z běžeckého lyžování dril. Jak se bráníte tomu, aby se to dalo přežít?Pokud bych neměla Lucku, asi bych to už nevydržela. Cítila jsem, že po poslední olympiádě to už pro mě byla práce, vyprchalo nadšení. Ne, že bych neměla lyžování ráda, ale byla jsem unavená. Tím, že jsem si dala rok pauzu, se všechno změnilo. Pro mě je teď důležité, že když se vrátím z tréninku, nemusím ležet na posteli, dívat se do stropu a čekat na další trénink. Můj život je daleko lepší.
Podle vašich původních plánů byste dnes už nelyžovala. Říkávala jste, že po třicítce už se po lesích honit nebudete. Určitě jste měla rozmyšlené, co dál...Asi bych se snažila zapojit do sportovního byznysu. Dělat to co dosud, ale v jiné pozici. Například management, reklamu. Pak bych se zdokonalila v angličtině. Sice se běžně domluvím, ale pro byznys by bylo potřeba trochu víc odborné angličtiny. Určitě jsem také pozadu s počítači. A je pravda, že k některým funkcím je potřeba papírově vysokoškolský diplom. Takže tohle mě možná ještě čeká. Ale to jsou plány do budoucna, které nejsou jisté.
Hodláte nakonec v dobách příštích vyjevit před širší veřejností, kdo je otcem Lucky a vaším přítelem?To už třeba taky nikoho ani nebude zajímat.
Byla jste známá tím, že ráda vyrazíte do divadla či jinam do společnosti. Máte na to teď čas?Víc to vyjde asi až na jaře. Ale jsem po večerech ráda s Luckou.
Jak oslavíte nedělní jednatřicetiny?Na slavení nejsem. Zpravidla to bylo na velkých akcích a tam to nešlo. Loni jsem byla v jiném stavu a ani letos nic velkého nebude. Na svátky a narozeniny prostě tolik nejsem.
