Hlavní obsah

V australské zimě chyběly krevety s citrónovou omáčkou, stěžuje si Sudová. Ale už skáče bez ortézy

tn

Ta cesta na druhý konec zeměkoule byla zbytečná. V oblíbené restauraci na břehu Tichého oceánu měli zavřeno, takže na krevety s rýží a citronovou omáčkou nedošlo... „Museli jsme jinam," mračí se Nikola Sudová. „Ale jinak skoro všechno vyšlo perfektně," říká vážně a už se zase elitní česká akrobatka po návratu z třítýdenního tréninkového kempu v Austrálii.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Boulařka Nikola Sudová

Článek

Další prověrkou odolnosti bylo počasí. V Perisher Blue a Blue Cow byla nestudenější zima za posledních mnoho let. „Těšili jsme se na jarní sluníčko. Pod kopci, co bydlíme, bývalo vždycky už skoro dvacet. Jenže zaskočila nás chumelenice a mráz," vypráví lyžařka. „Odtrénovali jsme všechno, co jsme potřebovali, nic nás nezaskočilo," dodává spokojeně trenér Radek Herot.

Jak vypadala skladba tréninku? První tři dny volné ježdění. Den volna, po něm už krátké oblouky a boule. Po dalším odpočinku následovaly první skoky a v závěrečném bloku už plynulá jízda v boulích se závěrečným skokem. Lyžovalo se na sjezdovce Topas Dream, kterou vlastní a opečovává šéf australské reprezentace. „Obvykle mívá čtyři tratě, teď kvůli sněhu jen dvě, ale připraveny byly perfektně," dodává Sudová.

Helikoptéry šly hned

„Při prvním skoku na sněhu v nové sezóně se vždycky ptám: Co se bude dít, co to se mnou udělá? Ale jak zjistím, že to jde, jsem v pohodě a brzy se do toho dostanu. Dělal jsem roznožky, salta i dvojité helikoptéry," vypráví zkušená 30letá boulařka. Jindy se jí obvykle dařilo hned z počátku, když ještě skákala s respektem. Teď to bylo naopak. Zpočátku se nespokojeně ošívala, ale časem ožívala a lehce si pohrávala s fyzikálními zákony.

„Takhle to je lepší, tak by to mohlo pokračovat celou sezónu," přeje si kouč. „Helikoptéry šly hned. Jen občas byla rezerva v odrazu, ale přesně ví, co se děje a co má dělat." Odpadl i tlak s účastí na prvních závodech, kam se tentokrát termínově netrefili.

Krom lyží pracovala Nikola Sudová i na kondici. „Nemusela už tolik jako loni po zranění," říká trenér. „Já bych to upravila. Nemusela jsem dělat tolik stabilizačních cviků. Jinak to byla zase makačka, posilovna, starty..."

Krmení klokanů, moře a golf

Před dvěma lety zraněné koleno však už perfektně drží, dokonce odložila ortézu. „Chtěla jsem ji zahodit úplně. Jenže hlava si na ni zvykla a přece jen se chová jinak. Na měkčí sníh už ji neberu, na ledový kopec a dvojitá salta radši jo. Budu ji brát podle pocitu, vím přesně, jak funguje." Omezuje skrčení nohy k tělu, po náročnější zátěži pak má zase potíže s úpony. „O to víc pak na mě musí zapracovat fyzioterapeutka Zuzka."

I proto si po náročném drilu dopřála dva dny u moře v Merimbula. Golf, krmení klokanů a papoušků jako tradičně. A pak i sebe mořskými potvorami a rybami. Těsně před odletem stihli ještě oběd v Sydney.

Celý minitým i s uzdravující se Kristýnou Hnykovou teď vyráží na sníh do Zermattu. „My se rozjezdíme, trenéři zatím postaví tratě, pak se uvidí," plánuje zkušená akrobatka. Plán na zimu se nemění – hlavním cílem je plnohodnotný výkon v hlavním podniku, první březnový týden na světovém šampionátu v norském Vossu, světové poháry poslouží jako příprava.

Reklama