Rubriky:

Lyže a snowboard

Slalomář Trejbal hledá ve sklepě staré lyže

2. ledna 2013 09:34

Mírně pootočit novoroční rčení by si přál bývalý juniorský mistr světa ve slalomu Filip Trejbal. Kéž by pro něj platilo: Jak na starý rok, tak po celý nový rok! Po vítězství v tradiční Předsilvestrovské show ve Svatém Petru, tentokrát premiérově na Stohu, se osmadvacetiletý lyžař jen usmíval. „Beru to jako srandu. Za vítězství považujeme, že se nikdo nezranil."

 

Media Guide SLČR

Jak hodnotíte dosavadní průběh sezóny, proč se nedaří tolik, jak jste byl zvyklý?

Zatím nejsem spokojenej vůbec. Trošku se trápím se zdravím a lyžemi. Doufám, že to co nejrychleji změním, vyřeším a zase to půjde.

Co vás bolí?

Loni mě bolelo levé koleno, to jsem dal přes léto do kupy a rozsypalo se mi pravé. Chrupavky... Nejhorší je pro mě ohyb do dřepu, vstát ze židle bych bez opření rukou o stůl asi nezvládl.

A ty lyže, co drhne?

Nesedí mi nový modely slalomových lyží. Udělali je nějak jinak. Nezachovali ani loňskou konstrukci. Ostatní kluci u Rossingnolu nebo na Dynastrech šli taky dolů. Axel Bäck jezdil do desítky a teď je rád, když se vejde do třicítky. Anthony Obert, co byl srovnatelný se mnou, se nevejde do třiceti ani v Evropském poháru.

Přešel jste od Luďka Strejčka k Miloši Machytkovi. Jak se změna trenéra projevila?

Systém zůstal v podstatě stejný. Jedeme ve spolupráci s ostatními, Kitanem a Banym, řešíme to společně podle možností a podmínek.

Před dvěma lety to fungovalo náramně, teď při zdravotních výpadcích Ondřeje Banka a tím pádem oslabení týmu už asi hůř, že?

Je to znát, čím větší zázemí, je to lepší. Holt to musíme odtáhnout víc sami s Kryštofem.

Stále si stojíte za rozhodnutím o nejužší specializaci pouze na slalom?

Asi jo. Mně ten obřák moc nešel a spíš mě trápil. Vůči tomu zdraví to je taky lepší. Čím míň lyžuju, tím míň mě to bolí. Musím omezovat trénink. A ještě do toho šroubovat obřák? Musím se prostě přizpůsobovat tělu. Není to už jako dřív.

Ze tří startů na světovém poháru jste ani jednou nedosáhl na druhé kolo (58. Levi, 40. Val d´Isere, 38. Madonna, pozn. red.). Nejmenší ztráta byla 48 setin ve Val d´Isere. Kde to chybí, ve fyzičce, technice nebo materiálu?

Fyzicky jsem na tom celkem dobře. První tři měsíce v létě jsem sice netrénoval, jen rehabilitoval. Ale pak jsem to dohnal. S výdrží nemám problém, trošku dynamika nebo rychlost mi chybí. Není to zásadní. Ty lyže jsou strašně důležitý... Když to nefunguje, závodník se může zbláznit a líp nepojede. Nechci to svádět jen na lyže, ale pereme se s tím všichni. I s Milošem a Markem Nechanickým, co mi servisuje lyže, pořád vymýšlíme nejrůznější kombinace, testujeme. Nakonec jsme se rozhodli posbírat ve sklepě loňské lyže a jezdit na nich, co to půjde.

Tím víc směřujete k mistrovství světa, jednomu závodu, který se počítá (Trejbal byl ve slalomech už 2 x 16., jednou 17., pozn. red.)?

Bojuju sám se sebou. Pro mě je každý závod dobrý. Mistrovství je vrchol a nejdůležitější závod, ale je to jen jeden závod.

Do Schladmingu se tedy těšíte?

Míval jsem tam výsledky víceméně dobré (nejlíp 19. v SP 2008, pozn. red.).

Jak zvládl přestup z dámského světa od Šárky Záhrobské mezi chlapy trenér?

Miloš Machytka: Je to hodně jiný, o hodně těžší. Konkurence mnohem větší, kluci jsou našlapaný, každá setina hraje roli. Holek jezdí možná dvacet, u kluků jsou schopni být na bedně pomalu všichni, co se postaví na start. U kluků to je ale příjemnější práce, lépe se dohodnou. Ten tým s Kitanem a Banym funguje super. A velké týmy mají výhodu, vypomůžou si. Třeba u Švédů je to dobře vidět, tlačej se i mezi sebou.

Vy jste zatím maximálně tři. Adam Zika jezdí za univerzitu v Americe, do světového poháru nakukuje Ondřej Berndt. Může se český tým na nejvyšší úrovni rozšířit?
Filip Trejbal:
Je to škoda, že když už jsme vyšlápli cestu. Tušíme, jak na to, zatím nikdo se nepřidal. Ten skok se zdá možná malej, ale je obrovskej. Světový pohár, to už je zase úplně jiný sport. Systém přípravy i výkonnost. Může to vypadat, že už na to někdo má, ale poslední schod je opravdu velikej.

I finančně? Ještě se to při současných výsledcích daří utáhnout?
Rok od roku to je horší. Za mého nastavení se servismanem a fyzioterapeutem je to na zvážení, zda se to vůbec dá unést. Sponzoři mají taky své problémy a omezují to. Ve finále to udělá velký balík, který chybí. Začínáte s nějakým plánem na sezónu a nevíš, kolik na to nakonec dostaneš... To je těžký. Musíte doufat, že dostanete stejně co před rokem a podle toho si nastavíte přípravu. I ta armáda přestává být tak silná. Mně pokryje dejme tomu deset procent na trenéra. Zbytek jde ode mě.

Ani bonusy za výsledky to nevyřeší?
To byste museli být v jednom závodě do trojky ve svěťáku. Celkově třeba do třiceti, abyste dostali něco od firmy. Evropský pohár je taky příjemný, ale v řádu stovek eur, když jste do pětky. Musíš mít železný základ, z čeho čerpáš.

Tomáš Nohejl

Zrušit


Časová osa: Lyže a snowboard

Filtr článků - Lyže a snowboard