Článek
Překvapil jste výsledkem sám sebe?
Jsem rád, druhé místo je super. Konec jsem si už vychutnával, podél trati bylo strašně lidí a já jsem obrovsky spokojený.
Co rozhodlo v souboji o vítězství s Auklandem?
Zkušenosti. Sice se jelo v Čechách, na domácí trati, ale já ji moc neznal. On využil toho, když helikoptéra udělala trochu vír, nastoupil a okamžitě měl sto metrů náskok. Na kopci jsem věděl, že už ho nedojedu. Byl jsem rád, že jsme jeli spolu, na téhle trati se nedá jet o samotě. Spolupracovali jsme, ale bylo jasné, že čeká. Nechtěl jsem mu to ulehčit, tak jsem šel dopředu, ale tušil jsem, že na to asi doplatím.
Proč jste se startem v závodě váhal až do poslední chvíle?
Když už jsem sem přijel, chtěl jsem jet, udělala se hezká zima. Na startu jsem ale vůbec nevěděl, co čekat, nikdy jsem takový závod nejel.
V Bedřichově bylo kolem minus třinácti stupňů. Nebál jste se o své průdušky?
Spíš jsem měl strach, abych na trati nezmrznul. Laufaři mají tvrdý chleba. Když musíš být v devět na startu, tak v 6.30 na snídani, 7.20 odjezd. Říkal jsem si, že na to se můžu vyprdnout, zlatý svěťáky, kdy startujeme v jednu. (úsměv) Ráno bylo minus 11, plašil jsem, co obléknu. Mám rád teplo a laufaři ctí zásadu: Když je zima, jeď rychleji. Jenže já zmrznu a rychle jet nemůžu. Když jsem si bral spodky s membránou, tak mysleli, že jedu na severní pól. Při rozjíždění jsem přemýšlel, že si ještě vezmu jedno triko, no to kdybych jim řekl… (směje se)
Jak dlouho se bude vaše tělo z padesátikilometrového závodu vzpamatovávat?
Netuším, ale závod se povedl, tak se cítím v pohodě, i když na trati jsem si taky něco užil. Bude záležet, až se v pondělí probudím, jestli vstanu, nebo zůstanu ležet…
