Hlavní obsah

Řezáč už je členem norské lyžařské rodiny. A vyhlíží, jak dobýt švédský poklad Vasův běh

Král bílé stopy vládne dál. Stanislav Řezáč skončil v neděli druhý v jednom ze tří největších laufů světa – 70kilometrové italské Marcialonze. To je jeho druhý nejlepší výsledek od roku 2005, kdy tady vyhrál. Jak závod prožíval?

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Český běžec na lyžích Stanislav Řezáč (vpředu).

Článek

Poprvé jste absolvoval celou předzávodní přípravu v novém norském týmu Xtra Personel. Jak probíhala?Byl jsem trochu nervóznější, to víš poprvé. Ale bylo to moc příjemný. Norové jsou jiní lidi, jak bych to nejlíp řekl, prostě lyžaři. Závodí i vedoucí týmu. Popovídali jsme si s Auklandy, dozvěděl jsem se o nich plno věcí, prohlíželi jsme si lyžařský knihy. Servisman je bývalý biatlonista, trénuje v Östersundu. Já si udělal dvoje lyže, on mně dal jedny. Ráno ještě za tmy jsme se potkali na testování. Nakonec jsem jel jeho lyže. Všech pět lidí, Auklandi, Ahrlin, Östensen a já jsme jeli stejný.

Jak se pak jelo?

Starty na Marcialonze nemám moc rád, jede se už v osm patnáct. První kilák byl dobrej, pak přišla trošičku krize, ale dostal jsem se z ní rychle. Moc jsem se tam vepředu nemotal, držel jsem se v klidu vzadějc. Nešel jsem do toho natvrdo ani v prémiích. Všude měli přírodní sníh, ale byla zima, celou trať okolo mínus pěti.

Proto jste jel jako jediný ze špičky v čepici, ostatní měli většinou jen čelenky. Vaše světle zelinkavé kombinézy vedly peloton. Vypadalo to na cyklistickou taktiku.

Večer jsme si řekli, že to roztrháme a ujedeme. Ale bylo to tak rychlé, že se to nepodařilo. Ale poznal jsem výhody týmu. Jede se na čele a když někdo potřebuje přeskočit do lepší stopy, uděláme si místo, pomůžeme si. Tady jedna stopa byla trošku rozbitá od skútru. Občerstvení měli přesně naplánované na počítači, kde je auto, každý to ví. Rychle se pak řešilo po telefonech podél trati, kdo nedostal napít, aby se na něj zaměřili na příští předávce.

Rozhodovalo se až v závěrečném stoupání na Cascatu jako tradičně.

Až poslední tři kiláky se zrychlilo. Poslední nebezpečnej tunel jsme zvládli a pak už jel každej sám za sebe. Jörgen (Aukland) zrychlil na prvních prudkých esíčkách, udělal deset metrů, než jsem stačil zareagovat. Ujel jsem aspoň ostatním. Ale s Jörgenem se rozdíl nezmenšoval. Dával jsem pak dost síly do holí, nezvolnil jsem, bál jsem se Anderse (Auklanda), co ukázal loni.

Tento víkend čeká König Ludwig lauf nedaleko od českých hranic v bavorském Obermmergau. V sobotu se tu jede bruslařský FIS Maraton Cup, v neděli hlavní závod Ski Classic.

My jedeme všichni v neděli.

A pak už budete vyhlížet vrchol Vasův běh?

Bude to velký souboj na Vasáku, my proti Bakeries (druhý norský tým olympijského vítěze Alsgaarda, pozn. red.), proti Brinkovi (jeho švédská hvězda). On jel tady v Itálii poprvé, směřuje všechno tam. My věříme, že tu jeho sérii tří výher přerušíme.

Reklama