Článek
"Jsem spokojený. Dvakrát do desítky, to se počítá," říkal. Přestože po druhém boji se trochu mračil. Sahal už na páté místo, ale... „Jak jsem je dohnal, neměl jsem síly vyrvat ten poslední kopec." A skončil devátý. Hned o den později v týmech i jeho zmohla únava. „Na bězích byla parádní atmosféra, škoda, že nepřišlo víc lidí na skoky," dodává zážitky.
„Skákal na devadesát tři procent, to je velmi dobrý. A to mu to těsně před šampionátem nešlo," chválil ho i jeho trenér Tomáš Portyk. Táta, bývalý český reprezentant ve skocích na lyžích, který to dotáhl ke čtyřem startům ve světovém poháru začátkem devadesátých let.
Kam až si původně troufal v kombinaci klasických disciplín možný domácí symbol šampionátu? „Do desítky by to byl úspěch, jsem tady přece doma," odpovídal dva měsíce před startem. Před rokem v tureckém Erzurumu skončil jako novic třicátý a čtyřicátý. Po tomto mistrovství má před sebou ještě tři další šance. „Nemusím se stresovat, pořád mám další šance na opravu," říká rozumně.
Slepák = málo skoků
V současnosti se už připravuje s elitním českým výběrem. „Kluci jezdí větší objemy a zátěže. Mně je trenéři postupně přizpůsobují, teď jsem zhruba na dvou třetinách toho, co oni," říká. Vždyť i závody jezdí junioři obvykle jen 5 km, kdežto dospěláci 10 km.
„Prospívá mu to, určitě půjde nahoru," věří mu reprezentační kouč Luděk Šablatura. V srpnu totiž Portyka na měsíc zastavila operace slepého střeva, takže na sníh se dostal později. „Ale ve skocích se s nimi můžu měřit a už jsem je párkrát porazil," vypráví. Před zimou zvládl asi 230 skoků, a přestože ti nejlepší mívají až 350, cítil se připravený.
Ne, že by frajeřil. Ale na tichošlápka taky nevypadá. Zda udrží ideální charakterový balanc, ukáže čas. Zatím ho Churavý, Slavík a spol. drží v kamarádském respektu. A doma tatík, který působí jako trenér v Lomnici nad Popelkou a jistě, taky jako jeho nejbližší kouč.
„Koudy je starší, ale bydlel ve vedlejším vchodě a spoustu jsme toho dělali společně," připomíná junior (zatím) slavnějšího krajana. Nyní student střední školy gastronomie si třeba za čas sportem taky vydělá na vlastní dům.
Budeš figura, hybaj do stopy, zavelel otec
Otec ho nejdřív vyslal ve své stopě. Jenže kluk vynikal i v přespolních bězích a taky na běžkách. „Protože má moje geny, patrně bude mít taky na skoky robustnější figuru, což by ho limitovalo," vysvětluje příklon ke kombinační volbě otec. To se stalo teprve před třemi lety. „Mně to takhle baví víc. Můžu kombinovat tréninky, je to pestřejší. A taky vidím větší šanci prosadit se do špičky než ve skocích," dodává syn.
Líp mu jde skok, ale jakmile vyráží z dobré pozice, jako by se mu i rychleji jelo na běžkách. Na zlaté olympiádě v Innsbrucku to vyšlo i naopak – z pátého místa po skoku si dojel pro slávu díky skvělému běhu.
Ke skokům, které se těší větší pozornosti a ve špičce i finanční přízni, „emigrovat" zatím nehodlá. Ani na zkoušku za odpočinkem jako Fin Koivuranta. „Skoky jsou zase o třídu výš. Myslím, že v kombinaci by na tom byl líp. A po delší pauze už by se to těžko dohánělo. Změníte trénink, svalovou hmotu, napětí."
Ostatně, proč by to dělal? Začátkem loňského roku dosáhl v Innsbrucku na první životní triumf, stal se olympijským šampiónem. „To byla bomba, super zážitek. Ale život mi to nezměnilo. Jen kamarádi si mě občas dobírají," říká.
Z Lamy-Chappuiseho už se snad "nepodělá"
V létě se pak na Grand Prix v italském Predazzu poprvé setkal se svým vzorem, aktuálním francouzským vládcem disciplíny Jasonem Lamy-Chappuisem. „Popřál mi hodně štěstí. Já z toho byl tak vycukanej, že jsem vyrazil na běh dřív a v cíli mě diskvalifikovali. Přitom bych byl osmnáctý. Budu si to pamatovat," usmívá se mladickému školení, které dostal. O dva dny později byl v Oberstdorfu 24.
Už ochutnal Kontinentální pohár a poprvé také Světový v Chaux Neuve ve Francii. Začátkem ledna tam dojel 47. Nevyšel mu skok, vyrážel se ztrátou 2:07 a dojel poslední, ale nejmladší ze všech.
Ve dvojicích je s Ryplem před poslední předávkou dojeli o kolo. „Byl to vůbec první opravdu dospělý závod, zkušenost jsem snad zúročil. Nepodařilo se to, když bych vyjížděl více zepředu, měl bych lepší šance. Takhle jsem to bral jako trénink, poznávání."
Teď má před sebou další výzvu. Už o víkendu Světový pohár v předolympijské Soči. Pak vzhledem ke zdravotnímu stavu nabouraného Aleše Vodseďálka by se měl dokonce dostat i na elitní mistrovství světa do Val di Fiemme. A tam dostat v některém ze čtyř závodů šanci.
Teď do třetice by se už z Lamy-Chappuiseho určitě „nepodělal", že? „Uvidíme, jak to půjde."
