Článek
Jak jste si užil premiérové stupně vítězů?
Moc hezky. Chtěl jsem se na ně dostat už od začátku sezóny, párkrát jsem je atakoval, teď se to povedlo. Hlavně se skokanskou částí jsem spokojený, v ní jsem se v poslední době trochu trápil, tady jsem odskákal všechno dobře.
Právě skok vás teď brzdil? Od čtvrtého místa v Schonachu začátkem roku se vám nedařilo prosadit se do první desítky…
Přesně tak. Když musíte dojíždět ztrátu, je těžké se někam posunout…
Jak vysoko řadíte třetí místo ve své kariéře? Výš než medaile z juniorských mistrovství světa?
Určitě. Medaile jsou pěkné, když je člověk mladý, ale pořád to jsou spíš žákovské závody. Tohle je jiná liga, mě těší výsledek, ale i výkonnost, jakou jsem tady měl.
Na druhou stranu do Kazachstánu nedorazila řada členů světové špičky…
Proto jsme sem jeli. (směje se) Ne, někteří se z Ruska vraceli, my s Tomášem Slavíkem pokračovali sem. I když jsme dlouho čekali v Soči, kvůli zpoždění nám uletělo letadlo z Moskvy, museli jsme shánět nové letenky, tak se to prodražilo… Místo v šest večer jsme dorazili v osm ráno, na cestách jsme strávili pětatřicet hodin a po příletu jsme šli rovnou na snídani.
Ale nakonec to stálo za to, ne?
Určitě. Získal jsem sto bodů za víkend, před mistrovstvím světa je to dobrá vzpruha, že by to mohlo vyjít i tam.
Šampionát začíná už za deset dnů, lepší povzbuzení jste si těžko mohl přát.
V sobotu jsem se cítil blbě, šla na mě rýma, tak jsem se bál, aby se mi to nerozjelo v chřipku. V neděli už to bylo lepší, snad bude i cesta domů v pohodě. Dám si tři dny volna, pak jedeme do Harrachova a příští pondělí se přesouváme do Val di Fiemme.
Co vám bude váš zatím životní závod v Almaty připomínat?
Kšiltovka a startovní číslo. To jsem si schoval, aspoň ho po mně zatím nikdo nechtěl vrátit. (úsměv) Vloni jsme se tu byli podívat ve městě, letos jsme ale nikam nešli. Ani slavit, ve dvě v noci místního času nás čekal přesun na letiště.
