Článek
„Vážím si toho, že jsem dostala důvěru i na středeční vytrvalostní závod," říká a plánuje, jak doladit formu. Patnáct kilometrů to už bude řádná zabíračka. A ještě v pátek čeká štafeta 4x6 km.
V sobotním sprintu dojela 61., tedy jako první nepostoupila do nedělní stíhačky. Chybělo ji 2,1 vteřiny... Na každé položce bohužel jednou netrefila. „Nic zásadního, ale chybičky tam byly. Tři sta metrů navíc, to může být minuta. S tím už se moc udělat nedalo. Navíc to máte v hlavě. A k tomu tolik soupeřek bylo zkrátka vynikajících, sedmnáct z nich jelo s nulou, to nepamatuju," vypráví.
I tak zajela 26letá závodnice svůj dosud nejlepší závod ve Světovém poháru. „Přesto jsem byla zklamaná, moc jsem chtěla jet i tu stíhačku."
Medaile Vítkové Tomešovou motivuje
Celou neděli přemýšlela, jak být lepší. Na okně pokoje leží kus bronzu i kytice, kterou získala její spolubydlící a dosud nejlepší Češka na šampionátu Veronika Vítková ve čtvrteční smíšené štafetě. „Je to obrovská motivace mít tu medaili takhle na očích."
Napínavý premiérový závod mistrovství světa ve Vysočina areně sledovala se zbytkem týmu na pokoji u televize. „Bylo to skvělý, úžasný. Obrovská euforie, báječný vstup," vzpomíná. A přizná, že i symbolické šampáňo zaperlilo, když bronzové kvarteto dorazilo do penzionu.
Česká výprava bydlí ve Vrchovině, kousek od staré střelnice. V klidu lesa Ochoza, ale zároveň jen pár kroků od stadiónu. „Máme tady klid a pohodičku, hýčkají si nás tady," pochvaluje si.
Potkává tu všude plno známých, přesto se už těší na příjezd rodiny, která dorazí ve středu. „Zůstanou až do konce, do neděle. Loni si to na Světovém poháru taky moc užili. Lístky máme, předáváme si je mezi sebou, jak kdo potřebuje, vždycky nějak vyjdou," znovu oceňuje starostlivost domácích pořadatelů.