Článek
„Vzhledem k tomu, že závěr přípravy na šampionát se z objektivních příčin úplně nepovedl, je to u mě pořád padesát na padesát. Běžecky to ale už nebylo takové utrpení jako ten čtvrteční štafetový úsek. Když se člověk cítí mizerně už od startu, je těžší se pak uklidnit i na střelbu. Takže na pocit fakt prima. Musím pochválit i servisáky, jak skvěle mi připravili lyže," vykládala Soukalová, která si po zdravotních komplikacích přestala úplně věřit.
„Kdyby mi tady někdo před závodem na 7,5 kilometru řekl, že skončím čtrnáctá, těžko bych mu věřila," usmála se a prozradila svou neobvyklou závodní filozofii. „Pokaždé jsem skeptická a říkám si, že budu hodně špatná. Když se mi daří, jsem šťastná. A když ne, líp se mi s tím srovnává," usmála se a o bronzu ze smíšené štafety pak mluvila jako o velké vzpruze, která z ní sňala balvan zodpovědnosti.
Kotel hodně pomohl
Ocenila i podporu více než dvacetitisícových návštěv během obou víkendových dnů. „Divácký kotel byl úplně úžasný, připadala jsem si, jako když jedu o zlato. Bála jsem se třeba toho největšího kopce, ale fanoušci udělali takovou atmosféru, že jsem úplně zapomněla, že mě bolí nohy," vyprávěla Soukalová, která si ale ve stíhačce pohoršila o šest míst.
„Nevyšlo mi to při střelbě úplně tak, jak jsem si přála. Většinou vím, kam rány utrhnu, jestli doleva, doprava, nebo nahoru, ale tady u těch čtyř nemám tušení. Možná jsem chtěla až moc, ale pozitivní pocit z běhu mě těší," řekla.
