Článek
Jak se vám líbí na šampionátu v Novém Městě na Moravě?
Vyrostl tady neskutečně krásný biatlonový areál. Bouřící divácký kotel u střelnice připomíná německá střediska Oberhof či Ruhpolding. Za sebe snad mohu říct, že si mistrovství u nás užívám možná víc než čeští trenéři a závodníci, kteří jsou tady pod velkým tlakem očekávání.
Říkáte u nás, takže se i po třinácti letech v cizině cítíte tady doma?
Samozřejmě, jsem Čech a do konce života budu. Srdce mám pořád tady a v žilách mně koluje česká krev, i když ve Slovinsku už opravdu hodně dlouho pracuju.
Nemáte ale trochu dilema, když spolu soupeří na trati slovinský a český biatlonista?
Největší radost bych měl, kdyby se oba vešli na stupně vítězů. Když už měl Slovinsku někdo vyfouknout medaili v mixu, tak jsem byl moc rád, že to byla česká štafeta a ne třeba Rusové.
Musel jste přivykat odlišné mentalitě Slovinců?
Jižanský temperament se přece jen projevuje. Slovinci jsou hodně impulzivní, emoce často ventilují a spousta věcí se řeší v afektu. Zase na druhou stranu se rychle uklidní a nenosí to už v sobě, zatímco v Česku si starosti i potíže závodníci víc drží v hlavě a o ní biatlon hodně je.
Trumfem Slovinska je nyní chorvatský rodák Jakov Fak, jenž loni získal světové zlato na 20 km a teď v Novém Městě bral bronz z poloviční trati. Jak složitě získával občanství?
Po olympiádě ve Vancouveru, kde vyjel Chorvatsku medaili, si prožil těžké období. Přitom už dlouhá léta trénoval s námi, neboť v rodné zemi nenacházel pro biatlon dobré podmínky. Bydlí navíc u hranic a do Pokljuky, kde je středisko slovinské reprezentace, měl hodně blízko. Před třemi lety sám přišel s iniciativou zisku občanství. Vše bylo domluveno i podepsáno, jenže Chorvaté o něj najednou po zisku té medaile nechtěli přijít a nastaly půlroční tahanice.
Chorvaté a Slovinci se zrovna nemají rádi, nezpůsobil Fakův příchod třenice v týmu?
Mezi těmi dvěma národy vládne velká rivalita, ale Jakov získal respekt nejen výsledky, ale i svým chováním. Ve všech směrech je to osobnost, skvělý biatlonista i mentálně silný člověk. Dosáhl v týmu velké obliby, teď je tahounem. Ve Slovinsku je zvyk vést obě reprezentace dohromady. Trenér musí prokázat trpělivost i schopnost vytvářet za všech okolností pohodu.
Jak dlouho ještě ve Slovinsku vydržíte?
Když v roce 2000 přišla od Slovinců nabídka, zdála se mi hodně zajímavá. Původně zněla domluva na dva roky, od té doby se neustále prodlužuje. Kontrakt mně teď platí až do Soči. Právě Fak je velikou nadějí a když to i na olympiádě vyjde, nemusí konec přijít ani za rok.
Nic vás netáhne domů?
Já se ale domů občas dostanu, sice v řádech dnů, možná týdnů, ale necítím se vykořeněný. Slovince vozím i v létě na soustředění do Česka, pár slovíček v mé rodné řeči už taky pochytili. O návratu domů jsem už přemýšlel dávno, jenže dokud mám pocit, že mě Slovinci nějak potřebují a že jim mám co dát jako trenér, bylo by škoda od toho odejít.
