Článek
„Tady je výhoda, že se dá příprava zbraně udělat i na pokoji," líčí Jaroslav Soukup, který dnes bude na dvacetikilometrové trati obhajovat bronz. Malorážka o minimální hmotnosti 3,5 kilogramu stojí kolem 70 000 korun. „Pro biatlonisty má ale jako originál nevyčíslitelnou hodnotu, především pažba se vyrábí na míru," říká trenér mužů Ondřej Rybář.
Zbraně se nosí v polstrovaných futrálech nebo speciálních kufrech. „Někdo má ke své malorážce až citovou vazbu a třeba jí dává jméno, ale mně stačí zbraň pořádně vyčistit a dávat pozor, aby se na ní něco nepoškodilo, hlavně ohledně závěru nebo mířidel," vypráví Soukup.
„Flintu mám tady v Novém Městě většinou opřenou o postel na pokoji. Někdy je dobré celý den na ni vůbec nesáhnout, třeba při pondělním volnu jsem ani nesušila," přibližuje Vítková hantýrkou, že v hotelovém pokoji s malorážkou v ruce nemířila na tečky nakreslené na papíru. Němka Andrea Henkelová na MS v Pchjongčchangu 2009 ale při takovém sušení prostřelila zeď, omylem zapomenutým nábojem ve zbrani. Tehdy se mluvilo o trestuhodné nedbalosti.
Zbraň se smí sundávat až na podložce
Přísné jsou tréninkové i závodní regule. Biatlonista smí zbraň sundat ze zad teprve, když stojí na podložce střeleckého stavu a teprve potom zasouvá i zásobník. Nesmí ji opustit jinak než zase s malorážkou na zádech, přičemž žádný náboj nesmí zůstat v komoře. Porušení pravidel může mít za následek až diskvalifikaci.
„Většinou to ale mají sportovci tak zautomatizované, že jde o ojedinělé případy," říká trenér mužů Ondřej Rybář. Němec Florian Graf si ale při lednovém závodě Světového poháru v Oberhofu chtěl vyčistit hlaveň a zmateně obrátil malorážku proti sobě. Rozhodčí na palebné čáře i všichni trenéři za dalekohledy málem omdleli.
Největší problém je ale vždy kolem letecké přepravy zbraní a nábojů. „Pokud to jen trochu jde, vozíme je autem. Předpisy na letištích vyžadují ohledně zbraní neuvěřitelné papírování a pamatuji si dobře na zážitek z Kanady, kdy nám našli zatoulaný náboj v batohu. Vypadalo to vážně na obvinění z terorismu," líčí trenér českých žen Jindřich Šikola.
Vítková pak jen s úsměvem vzpomíná, že kdysi zkoušela na pouti střelbu na špejle: „Vůbec mi to ale nešlo. Asi měli přihnutý lauf nebo nějak pokřivená mířidla." Soukup na vojně zažil i pár ran ze samopalu. „To bylo ale taky hodně jiné než biatlonová střelba," uvědomuje si.
