Hlavní obsah

Bohužel jsem ten první, kdo prohrál, uvědomil si Moravec s bramborovou medailí

Martin KézrPrávo

Od zlata ho dělila jedna povedená rána, od medaile pouhých patnáct vteřin. Čtvrté místo ze závodu na 20 km představuje pro Ondřeje Moravce nejlepší výsledek kariéry na biatlonovém mistrovství světa, přesto mu došlo, jak blízko byl v Novém Městě na Moravě zisku cenného kovu.

Foto: Petr Horník, Právo

Český biatlonista Ondřej Moravec vybojoval skvělé čtvrté místo.

Článek

Dokážete si užít nejlepší individuální český výsledek z letošního šampionátu, nebo spíš litujete velké promarněné šance?

Nemůžu tvrdit, že bych byl nespokojen se čtvrtým místem. Nikdy jsem neskončil na mistrovství lépe, jenže těžko se mi to celé hodnotí, když vím, že jsem si při té poslední položce odstřelil zlato. Docela jsem si tam zanadával, musím to to vzít jako poučení pro příště.

Netrefil jste se hned při úvodní střelbě vleže, pak až při závěrečné zastávce na střelnici. Které z těch chyb mrzí víc?

Asi ta ze stojky, při níž se cítím jistější. Možná jsem střílel zbytečně rychle. Ale spíš si myslím, že druhou ránu jsem trochu podržel. Koncentrace asi nebyla taková, jaká měla být. Prostě jsem to nezvládl. Medaile visela tak vysoko, že byla nutná střelba maximálně za jedničku, což jsem tušil, ale já bohužel minul dvakrát. Takže jsou z toho jen brambory.

Neštve to o to víc, když jste předvedl úplně nejlepší běh z celého startovního pole?

Sedlo mi to až neskutečně, musím poděkovat servisu za úžasně připravené lyže. Cítil jsem se na trati fakt moc dobře, jenže když nad tím teď uvažuju, tak jsem vlastně ve výsledcích asi ten první, kdo prohrál.

Na tréninku před závodem jste přitom sázel nulu za nulou...

Dařilo se mi. Taky si ze mě dělali legraci a říkali, ať si trestné minuty vystřílím a nuly nechám až na závod. Jenže to je těžké. Když nebudu dávat nuly při tréninku, tak je pak o to hůř nastřílím v závodě.

Když jste do cíle dorazil jako třetí, ještě jste věřil v medaili?

Než jsem se stačil převlíknout, tak mě předstihl Američan Burke. Pak už nebylo v co věřit.

Do Vysočina arény přišlo fandit 22 500 diváků. Pomohla vám tak bouřlivá kulisa?

Lidi na tribunách i kole tratě byli skvělí, ale mrzí mě, že jsem nevyhověl přítelkyni. Přála si medaili k Valentýnu, stejně jako ji před týdnem dostala k svátku z mixu. Bohužel jsem ji to těsně nedokázal splnit, to mrzí dvojnásob.

Ještě je šance v sobotní štafetě, a pro vás i v neděli, protože jste jako jediný z českých mužů mezi třiceti účastníky závodu na 15 km s hromadným startem.

Za to jsem rád, nechtěl jsem v masáku chybět a nesu si teď do něj i pořádnou nálož energie.

Reklama

Související témata: