Hlavní obsah

Dvanáctý sdruženář Churavý to nebalí. Do fabriky se mi nechce, říká

Druhý nejstarší na startu, dvanáctý nejlepší v cíli. To není špatná bilance, že? Nejlepší český sdruženář v prvním závodě mistrovství světa Pavel Churavý se mohl usmívat. Svůj osmý šampionát zahájil slibně, na stejné pozici jako před čtyřmi lety v Liberci.

Foto: Radek Petrášek, ČTK

Český sdruženář Pavel Churavý na MS ve Val di Fiemme.

Článek

Zlepšil jste se na běžecké části o tři pozice, jste spokojený?Po tom skoku jo. Chtěl jsem o něco víc, být po skoku do deseti, abych mě o co bojovat. Nakonec jsem se ale dokázal vyhecovat aspoň takhle. Dvanácté místo beru. Dneska mi ani nebylo ráno nejlíp, tak mě doktor Koldovský od běžců pomohl. A taky děkuju servisu za fantastický lyže.

Sobě zásluhy nedáváte?

Já se chci ždímnout ještě víc. Síly jsem tam nechal všechny, víc nešlo. Příště se pokusím vylepšit skok.

Co vás trápí za zdravotní neduhy?

Večer na mě dolehla únava, nevím, co to bylo. Zastydlá rýma, bolela mě hlava, scházel odraz. Dostal jsem kalciovku a trošku mě to pozvedlo. Jsem rád, že se to i s prášky zachránilo, že mě to nepoloží. Taky jsem si říkal, že to může být můj poslední závod tady. Protože jet nakřáplý, to mě může skolit. Jen dobrý výsledek mě naopak může postavit na nohy.

Jako druhý nejstarší borec v pelotonu jste se pohyboval po trati hodně zkušeně.

Nikam jsem se nehnal, snažil se šetřit síly. Do kopce jsem byl poslední ze skupiny, dolů jsem šel dopředu. Pak bylo vidět, že jsem těch sil měl víc a mohl si skupinku docvaknout. Trenér by s touhle taktikou nebyl úplně spokojený, ale vyšlo mi to.

Zkušenost slavila stříbrnou radost taky díky Rakušanu Stecherovi, že?

Já si myslel, že vyhraje. Běhal super. Ale nikdo nevěřil, že by pár týdnů po operaci kolenních vazů takhle skákal. Pauza mu evidentně prospěla. Francouzi měli jen o něco líp namazáno, asi proto vyhrál Jason (Lamy-Chapuis).

Kde leží tajemství dlouhověkosti sdruženářů při kombinování dvou disciplín, jdoucích proti sobě?

U nás to jde, je to ještě poloprofesionalismus. Nejsme jako běžci na úrovni, nebo cyklisti, to by mě asi zničilo. My máme velikánský rezervy. Nemůžeme ani jednu disciplínu dělat naplno, aby nám to nezničilo tu druhou.

Před dvěma lety na šampionátu na Holmenkollenu jste se trápil, přichází znovuzrození?

V Oslu jsem měl podezření na astma, v létě černý kašel, to už možná bylo ono a táhlo se to se mnou. Není to teď zase žádný zázrak, dvanácté místo. Ale povzbudilo mě to. Aniž bych nějak výjimečně skočil, zajel jsem slušně. Můžu na to mít. Na velkém můstku skok rozhodne ještě víc a já věřím, že mi to vyjde.

Stejně starý běžec Bauer vážně přemýšlí i o dalším mistrovství světa za dva roky ve Falunu. Jak dlouho ještě vydržíte vy?

Mně se taky nechce končit, máme dobrý život, pohodičku. Nedokážu si představit, že začnu chodit do fabriky v téhle ne úplně dobré ekonomické situaci. S dvacetiletou praxí lyžaře by mě asi ani nikde nevzali.

Takže jste si tady zajistil prodloužení kontraktu v Dukle Liberec?

Mám smlouvu do konce sezóny, do června. Doufám, že dostanu i na další rok, jsme nějak dohodnutí, že mě podrží. Potřeboval jsem ale něco zajet. Do hrobu ještě nejdu, tak co, budu jezdit dál.

Reklama