Článek
„Oficiální teplota sněhu byla plus, což je proti fyzikálním zákonům,“ divil se servisman Vít Fousek, který mazal na klasické úseky klistry. „Na tý kejdě by nic jinýho nejelo.“ Na stadiónu ukazoval teploměr až 28 stupňů Celsia. „Na olympiádě ve Vancouveru bylo při skiatlonu třiatřicet,“ usmál se jen Jiří Magál.
Právě Magál udržel kontakt v první skupině patnácti mužů, z nichž vypadli jen Estonci. Jenže Bauer na druhém úseku na začátku třetího 3,3 km dlouhého kola odpadl a nabral ztrátu 28,3 vteřiny. Razým se při jejím stahování zatavil a ztratil další tři pozice. Jakš na posledním úseku relativně stahoval, zajel druhý nejlepší čas a na stadión přijel jen s těsným odstupem, ale jedenáctou příčku už nevylepšil.
Naopak skvělou stíhačku předvedli Finové Lehtonen a Heikkinen až na páté místo. A zase Němci po pádu Teichmanna padli z první skupiny až na sedmé místo.Češi nechali za sebou Kanadu, Kazachstán, Bělorusko, Estonsko, Polsko, Ukrajinu a Dánsko.
„V prvním kole se nejelo, věděl jsem, že ve druhém se bude sprintovat. Proto se tam chtělo takticky držet. Nejela stopa a zastavovalo se, ve chvíli, kdy se odpojoval Kanaďan, dostal jsem za ním pár metrů zásek. Ale dovezl jsem to v těsném kontaktu,“ komentoval svůj výkon Jiří Magál, jenž předával na osmé pozici. V cílovém prostoru pak po vyjetí čekal na týmové druhy.
Bauer se omlouval
„Omlouvám se,“ přišel k němu Lukáš Bauer. „Je to zklamání. Ale vidíš, jak je to obrovsky vyrovnané, stačí malé zaváhání a jsi ve ztrátě,“ dodal Magál.
Lukáš Bauer zajel sedmý čas na svém úseku. „Ztratil jsem kontakt, to bylo zásadní. A zase jsem si to vyžral… Zpočátku jsem se snažil jít i trochu dopředu, pak se udržet, ale nevyšlo to. Přišlo to v nájezdu na stadión, kde jsem se zasekl za Američanem Freemanem. Přitom ten ani nejel tu těžkou patnáctku. A ve třetím kole jsem se už neudržel, byla to velká krizovka. Poslední kopec jsem myslel, že už nevylezu. Bylo to strašně těžký, viděli jste, jak za mnou dopadli Manificant s Kershawem. Spousta lidí tady vyrupala,“ popisoval.
"Moje pocity opravdu nejsou zdaleka v pohodě. Nikomu se nejelo dobře, ale já jsem se do toho nemohl srovnat. Bohužel v té průměrné sezóně si to nejhorší odjezdím na mistrovství světa. Přitom zrovna letos mě netrápily žádné rýmyčky. Aspoň, že dělám práci, která mě většinou docela baví…,“ vyprávěl dál.
„Ten, kdo to negativně rozhodl, jsem byl bohužel já. A je to jedno proč, nedokázal jsem se připravit na mistrovství světa, jak jsem chtěl a tak si to tady vyžírám. Nejezdím dobře, ale utíkat z boje nebudu, padesátku pojedu. Vyžeru si to až do konce. Nebudu ten, co tahá. Uvidíme za dva dny,“ plánuje.
Fantastický di Centa
A jak hodnotí čtyřicetiletého di Centu, který roztrhal pole na jeho druhém úseku? „Podal fantastický výkon, ale on jezdí nahoře dva tři závody do roka. To by mě nebavilo.“ Co tedy chystá sám Bauer? „ Dojedu sezónu, co to půjde a pak se pořádně připrasvím na tu další. Pokud se nevrátím aspoň na dostřel míst, kde jsem býval, bude to moje poslední ve světovém poháru. Tak by mě to opravdu nebavilo.“
Aleš Razým (13. čas úseku, desátá pozice) dodal: „Rozjel jsem se, abych stáhl ztrátu, ale nepovedlo se a já jsem se zatavil. Jel jsem sám za sebe, bez ohledu na Japonce, ale on mě pak stejně předjel. Trať byla těžší než na patnáctce, zrádnější,“ těžce oddychoval.
Martin Jakš štafetu uzavíral: „Cítím se mizerně, snažil jsem se, ale to je sport, někdy to nevyjde. Na svém úseku jsem zajel asi průměr. Cítil jsem, že mi chybějí síly. Bylo teplo, ale trať byla výborná. Kdybych byl v plné formě, asi bych ty tři, co jsem viděl, dojel. A s osmým místem bychom byli reálně spokojeni. S jedenáctým ne,“ vyprávěl.
A vzápětí dodal: „Pole už je strašně vyrovnané. K úspěchu se musí sejít supervýkon všech, v La Clusaz jsme to dokázali (byli ve stejné sestavě třetí, pozn. red.). Tady ne.“ Na padesátku se zatím jistě připravují Magál, Horyna a Bauer. O startu Jakše rozhodne v sobotu lékař Martin Koldovský vzhledem k dalším závodům světového poháru už v příštím týdnu.
