Článek
Na rozdíl třeba od alchymistů v buňkách běžců na lyžích musí Lučan dát více na svůj instinkt. „Oni do závodů nevyjedou bez testů, my takovou šanci nemáme. Střílíme od boku, pocitově vybírám ze tří čtyř párů,“ přiznává.
Test v Soči nevyšel
Kraus si jeho služby nemůže vynachválit, ani Lučanův instinkt ale není stoprocentní. Příkladem je únorový Světový pohár v Soči. Místo testu olympijských tratí Kraus sledoval finálové závody jen zpod kopce. Kvalifikační risk se starými lyžemi totiž vůbec nevyšel.
„V tréninku vypadaly v pohodě, i na startu měl Tomáš dobrý pocit. Ale v Soči se třikrát za den měnily podmínky, těžko se trefovat do těch závodních,“ uznal Lučan.
Klíčová je důvěra
Kraus mu nic nevyčítal. „My se bavíme normálně. Máme to za pět minut vyřešené a jdeme dál. V Soči jsme byli oba smutní, zanalyzovali jsme si to, ale jeden na druhého nenadáváme. Jsme lidi, jednou udělá chybu on, jindy já,“ bere Lučan spolupráci s nadhledem.
Vzájemná důvěra je pro ně klíčová. „Zeptám se Krausíka na jeho pocit, ale vybírám já. Proto tam jsem, aby se mohlo odlehčit jeho hlavě a nemusel vymýšlet, co použít za vosk a materiál,“ vysvětluje.
„Je spíše ojedinělé, aby ta spolupráce fungovala a závodník jí věřil. Hodně jich chodí okolo a spekuluje, kontroluje, jestli jsou hrany ostré… Já bych nesnesl, aby mi do toho někdo kecal,“ ujišťuje Lučan.
Navzájem se mystifikují
Mezi servismany ostatních týmů je spíše benjamínkem, v této roli objíždí závody teprve pět let. „Materiál a zázemí máme dobré, jsme na špici. Zkušeností je ale méně, někteří servisáci to dělají třicet let. Ale já se z toho nepokadím, dokážu s nimi držet krok,“ usmívá se Lučan.
Rad od konkurence se však samozřejmě nedočká, byť je skikrosový svět obecně uvolněnější, než třeba ten sjezdařský. „My se o tom pobavíme, ale až když je hotovo,“ říká Lučan. „Jinak je běžné, že si servisáci přesypávají věci do jiných krabiček, aby se navzájem mystifikovali,“ doplňuje.