Rubriky:

Lyže a snowboard

Neumannová: Prostě jsem na to neměla

21. února 2005 10:08 - OBERSTDORF

Po zlatém čtvrtečním úspěchu se v nedělním skiatlonu české reprezentantce Kateřině Neumannové v nevedlo. Po pádu v úvodu závodu musela dohánět ztrátu a skončila na sedmé příčce. Přesto rozhodně netruchlí. "Radost samozřejmě mám pořád. Na zlato se nezapomíná, ale kdyby k němu přibyla další, jakákoli medaile, tak by to bylo fantastické," říká Katka v rozhovoru pro deník Právo.

Pád hned na začátku vás srazil do hloubi pole. Zlomilo vás to?
Závod to nerozhodlo, i když takhle na začátku je to hodně nepříjemné.

Co se vlastně stalo?
Po dvou stech metrech, kde na terénní bouli nejsou stopy, musíte do mírného stromečku a někdo, kdo se dostal na místo vedle mě, mi píchnul hůl mezi lyže. Najednou jsem ležela. A když jsem se rozjela, ve stoupání u cedule Oberstdorf předem mnou upadla Němka. Dvě kolize, to je hodně zlé. Musela jsem dojíždět, stálo mě to síly, ale opravdu nemyslím, že to rozhodlo. Kdybych na to měla, tak bych tohle přežila.

Získá Kateřina Neumannová na MS ještě nějakou medaili?
Hlasujte v anketě na konci článku!

Klid, se kterým jste mohla jít na start, byl asi rázem pryč...
V klidu jsem určitě nebyla, Musela jsem dotáhnout čelo. Chtěla jsem jet trochu schovaná, ale pochopitelně někde vpředu. Jenže Björgenová za to brala na doraz. Vůbec to nešetřila. Nebylo si kde odpočinout a po klasice jsem byla bez síly. Jako mrtvá. Ztráta nebyla velká, dala se sjet. To bylo vidět na Norce Steirové, která to se to povedlo. Já na to neměla.

Nezdálo se, že by vám tentokrát jely optimálně lyže. Na rovině a z kopců jste ztrácela...
Stoupaly ale líp než třeba Čepalovové. Nemyslím, že by byly vyloženě špatné. Když mi to prokluzuje do kopce, tak mi to taky bere síly. Možná nebyly úplně ideální, ale průměrné, na kterých se určitě dalo závodit.

Nedalo se kolizím zabránit poodjetím hned na začátku? Startovala jste jako jednička z nejvýhodnější pozice...
Jsem v klasice pomalá, proto nejezdím sprinty tímhle stylem. Člověk ale nemusí vést, stačí být v jedné ze stop v popředí třeba druhá. Já byla pátá, ale když jsem podruhé spadla, tak se přese mne přehrnulo dalších deset lidí. Pak jsem jen koukala, kudy dopředu. Pořád jsem si hledala cestu.

Kdy vám došlo, že to nepůjde?
V prvním ze dvou kol bruslení jsem viděla, že je nedojíždím. Tam jsem podvědomě začala tušit, že dneska medaile nebude. Beru to jako průměrný závod, průměrný výsledek, který brzo upadne v zapomnění. Nejsem ale úplně zklamaná.

Nebyla přece jen ještě šance vyvézt se se skvěle finišující Steirovou?
Zrychlila. Neměla jsem na to nastoupit s ní. Kdyby ano, tak by mě tam dovezla.

Zdálo se, že jste v konci polevila, byť soupeřky byly kousek před vámi.
Být do šesti a jít večer na vyhlášení by bylo hezké, ale už to není taková motivace jako medaile. Ty byly pryč.

Necítila jste, že je zle už od samého rána?
To ne. Po desítce na mě sice největší únava padla večer před dalším závodem, jak se to rozleželo. Ale ráno jsem vstala v pohodě, v celku s chutí závodit. Věděla jsem, že to bude těžký závod. Byla jsem méně napružená, méně nervózní než před tou desítkou, ale to bylo asi pochopitelné.

Nekazí vám to radost ze čtvrtečního titulu na desítce?
Radost samozřejmě mám pořád. To se nezapomíná, ale kdyby k tomu přibyla další, jakákoli medaile, tak by to bylo fantastické.

Čeká vás štafeta. Zkusíte i závěrečný třicetikilometrový maratón, který jindy zpravidla vynecháváte?
Dnes mi to trochu chuť vzalo, v těchhle kopcích mi klasika bere moc sil. Budeme o tom muset s chladnou hlavou popřemýšlet.

Trenér mluví případně o sprintu?
Neuvažovala jsem o tom.

Václav Procházka, Sport.cz, Právo

Zrušit