Článek
„Trénuju od patnácti let každý den. Ne proto, abych končil dvanáctý nebo patnáctý, ale proto, že chci bojovat o medaile,“ má jasný cíl 26letý lyžař. Při úvodním dílu SP v Kuusamu potvrdil, že v běžecké části se s elitou rovnat může, vždyť se ze 47. místa po skoku skvělou stíhačkou prodral o 35 míst dopředu. „Tolik soupeřů jsem v závodě nikdy nepředběhl,“ podotýká.
Bez skokanského tréninku
Teď už jen vylepšit skok natolik, aby se vpřed nemusel prodírat přes tolik sdruženářů. „Běžecky se cítím skvěle, zato skokansky je to bída,“ připomíná své rozpoložení.
Za podprůměrným výsledkem na můstku stojí i objektivní důvody, Dvořák totiž spolu se svými reprezentačními kolegy vtrhl do Světového poháru vinou povětrnostních podmínek na závěrečném soustředění v Rovaniemi téměř bez skokanského tréninku.
„Absolvoval jsem dva skoky na padesátce a jeden v tréninku,“ nedělá mu problém vybavit si všechny své přípravné pokusy před ostrým startem. „Tak málo jsem nikdy naskákáno neměl,“ hlásí.
Do Lillehammeru letěl dřív
I proto strávil poslední dva dny na cestách. Po půlnoci na pondělí vyrazil z Kuusama do Prahy a už v úterý letěl s reprezentačním koučem Luďkem Šablaturou do Lillehammeru, kde o víkendu SP pokračuje.
„Je tam jeden z nejlepších areálů na přípravu, tak snad budou dobré podmínky a skokanská forma se trochu zvedne,“ doufá. „Nemusím mít těch skoků padesát, ale aspoň deset by se hodilo,“ přemítá.
Pak už by mohl naplnit plány na stupně vítězů, což se mu zatím povedlo jen v kazašském Almaty minulou zimu. „Vše směřuju k Soči, ale dobré výsledky ve Světovém poháru přinášejí sebevědomí a to potřebuju,“ přiznává Dvořák, jemuž slouží jako motivace i finanční prémie ve Světovém poháru.
„Máme s přítelkyní nově postavený dům v Liberci. Musím dobře závodit, abych ho dozařídil a mohl splatit dluhy,“ usmívá se.
