Článek
Pranic nevadilo, že Innerhofer doma nic nezajel. Deváté místo v super-G, šestatřicáté ve sjezdu. Když opustil brány přísně střeženého týmového zázemí v cílovém prostoru, byli fanoušci v euforii. Dokonce i carabinieri museli přispěchat na pomoc, protože jinak by snad příznivci italského týmu toužící po podpisu či společné fotografii Innerhofera ušlapali.
Devětadvacetiletý borec si přízně užíval. Culil se do fotoaparátů, nebránil se ani konverzaci.
Soči bude řešit až po nominaci
„Každý se mě ptá na olympijské hry v Soči," přiznal později s úsměvem v exkluzivním rozhovoru pro vybraná česká média Innerhofer. „Ale já pořád opakuji, že je potřeba nejdřív zajet spoustu dobrých závodů, abych se na olympijské hry vůbec dostal. Musím hlavně zvládnout nominaci. Byl by pěkný nesmysl teď o olympiádě mluvit, a pak na ní nestartovat," culil se borec, který se pyšní titulem mistra světa v super-G z roku 2011.
„Rozhodně nejsem pod tlakem, jak se mi někteří snaží namluvit," obracel teatrálně oči v sloup na znamení nesouhlasu. „Hledím k případnému startu v Rusku jako k velké šanci. Chtěl bych v Soči být a šanci využít. Rozhodně však neřeším, že bych tam zajel špatně. Já tvrdím, že bez rizika není zábava a počítají se jenom medaile. Jestli skončím čtvrtý nebo pátý, nikdo si můj výsledek nebude pamatovat. Tudíž jestli budu v Soči na startu, budu riskovat na sto procent, abych neprojel cílem a neříkal si, že jsem mohl jet rychleji. To by bylo pěkně stupidní."
Innerhofer si nemohl před olympijskou sezónou dopřát žádnou nadstandardní přípravu. „Měl jsem strašné problémy se zády. Celý trénink byl jen o fyzičce, tudíž mám dobré svaly, ale moje výkony na sněhu jsou momentálně špatné," pokrčil smířlivě rameny. „Před částí světového poháru v Americe jsem stál na lyžích možná třicet dnů, což je absolutně o ničem. Měl jsem strašné bolesti," vysvětloval a zvesela se ládoval pršutem, který následně zakusoval kokosovou buchtičkou v čokoládě.
Borec, který první triumf ve světovém poháru získal při závodě ve sjezdu v Bormiu v prosinci 2008, hledí s očekáváním právě k závodu v Lombardii, který je na programu poslední víkend roku. „V Beaver Creeku jsem trefil kámen. Nebýt toho, skončil jsem mezi pěti nejrychlejšími. Navíc v nejprudších pasážích, kde se závody rozhodují, jsem zajížděl nejlepší časy. Forma není špatná. A pro mě sezóna stejně začne až v Bormiu," mávl rukou Innerhofer.
Ekonomickou krizi nijak nepocítil
Vůbec se nezabývá vidinou tučného zisku, který čeká na italské sportovce vracející se z Ruska se zlatou medailí. Přitom by mu na kontě přistálo v přepočtu téměř 2, 8 miliónu korun. „V následujících letech navíc ještě olympijský medailista dostává další odměny, ale disponuji dobrými sponzory na několik let dopředu. Navíc mám zajištěné bydlení a nemusím o penězích přemýšlet. Získal jsem několik důležitých vítězství a dobré bonusy," zcela otevřeně hovořil devětadvacetiletý lyžař o finanční stránce lyžování.
„Zlato v Soči by můj život nezměnilo. Snad jen v tom, že bych měl olympijskou medaili, ale o penězích ruský start není," krčil rameny borec, jemuž by olympijský titul ani popularitu už příliš zvednout nemohl. „Hlavní je podle mého užívat si lyžování. Když to děláte, můžete jet rychleji," smál se Innerhofer.
Absolutně odmítl, že by se v jeho profesi promítla ekonomické krize, která cloumá celou Evropou. „Nijak problémy nepociťuji. Jo, je pravda, že v italské federaci se už roky mluví o nedostatku financí. Prý nejsou na nic peníze a ekonomická situace není veselá, ale jakmile člověk závodí v týmu pro světový pohár, může podnikat, co chce," vyprávěl bez tajností Innerhofer.
„Snad jen jedinkrát jsem si musel platit letenku, ale šlo vážně o výjimečnou situaci. A pokud to mělo představovat to nejhorší spojené s ekonomickou krizí, pak nemám žádné problémy. Jezdím trénovat, kam chci, cestuji, nepociťuji žádné problémy. I díky osobním sponzorům se mám vážně dobře a nemusím přemýšlet o věcech, jako je ekonomické krize."
Christof Innerhoffer se narodil v Brunecku, nyní žije v Gaisu v Jižním Tyrolsku. Devětadvacetiletý Ital v kariéře vyhrál 6 závodů Světového poháru (4 ve sjezdu, 1 v super-G, 1 v superkombinaci), přidal dalších 5 umístění na stupních vítězů. V roce 2011 byl mistrem světa v super-G, vicemistrem světa v superkombinaci a bronz bral na témže MS v Garmischi ve sjezdu. V absolutním pořadí SP skončil nejlépe 8 v roce 2011, v minulé sezóně mu patřilo čtvrté místo v konečném účtování ve sjezdu.
