Článek
Sdruženář Miroslav Dvořák po třetím místě na Světovém poháru v Čajkovském.
Běžecká část severské kombinaci v Čajkovském. V popředí Němec Björn Kircheisen, v pozadí český sdruženář Miroslav Dvořák.
Jak vysoko stavíte bronzové příčky? Na úroveň prosincového osmého místa v plné konkurenci v Lillehammeru?
Asi tak. Kdyby se tu sešli všichni, třetí místo bych nejspíš neatakoval, ale o tu desítku bych se pral a to je vždycky dobrý výsledek.
Co vám bude závody kromě prémií a bodů do Světového poháru připomínat?
Dostali jsme diplom a takové medaile z nerezu ve tvaru zkřížených lyží, váží asi kilo a půl. Když nám je dali na krk, trochu nám táhly hlavu dolů. (úsměv)
Mrzí vás nedělní těsná prohra v boji o druhé místo s Němce Kircheisenem?
Měla by mě to mrzet, ale já jsem se třetím místem absolutně spokojený. Já se za ním celou trať táhnul a visel. Jednou už mi poodjel, ještě jsem to zkusil, že buď ho dojedu, nebo rupnu. Dojel jsem ho, ale ve finiši jsem si moc nevěřil, ani na Švýcara Huga, spíš jsem čekal, že budu čtvrtý. Moc se jim nechtělo začít dlouhý finiš, tak jsem odskočil vedle, ale jakmile to Kircheisen zmerčil, udělal pár rychlých temp a získal náskok nějakých deseti metrů. Já ho postupně stahoval, ale už jsem na něj neměl.
Proč vlastně tolik lidí ze světové špičky závody v Rusku vynechalo?
Netuším, možná mají jinou přípravu, roli mohla hrát i ta dlouhá cesta nebo podmínky, protože velký mráz se čekal dopředu. Asi vše dohromady.
Vy jste se rozhodli vynechat až závody za týden v Chaux-Neuve, proč?
Protože tady se jely dva individuální závody a v Chaux-Neuve je individuální závod a týmový sprint. Navíc jsme tušili, že tu nebude taková konkurence.
Dodaly vám víkendové výsledky ještě větší chuť se prosadit na stupně vítězů i v plné konkurenci? Aby se neozývalo, že Dvořák je na pódiu, jen když špička chybí…
Přesně tak. Už v Lillehammeru jsem ztratil šanci na stupně v posledním kole, vloni v Schonachu také. Myslím, že když se to sejde, jsem schopný je atakovat i v plné konkurenci. Jen potřebuju teď vylepšit běh, abych mohl rovnocenně bojovat se světovou špičkou.
Na začátku sezóny jste se trápil víc na můstku, v přípravě jste toho moc nenaskákali.
Pořád tam je lehká nevyskákanost, první závody tím byly hodně poznamenané. Třeba jsem hodně chtěl, ale dělal jsem všechny možné chyby, co šly.
V Čajkovském se jezdí Světový pohár nově, jak se vám středisko líbí? Diváků přišlo na to, jaké panovaly podmínky, dost.
Parádní. I ostatní kluci na tiskovce chválili ten zájem o závody. V sobotu bylo pod minus dvacet a stejně přišli, povzbuzovali každého bez rozdílu národnosti. Celý areál je pěkný, každá výprava měla šatnu jak pro hokejový tým. V tomhle ohledu patří mezi nejlepší na světě.
Kde byl silný mráz nepříjemnější? Na skokanské věži, nebo na běžeckém okruhu?
Určitě při běhu. Skoky měli vyřešené perfektně, do poslední chvíle jsme byli v takové vyhřáté kukani, z níž jsme seběhli až krátce před skokem. A dole byly připravené bundy, takže tam to nikomu nevadilo. Na běh si člověk musel vzít víc věcí na sebe.
Řadě z vás pak ani nebylo vidět do tváře…
Trenér Šablatura sehnal ty lepící tejpy na tváře a nos, protože při prudkých sjezdech mrzl obličej hodně rychle. Někdo měl v sobotu i kuklu. V neděli už to bylo lepší, asi jen minus třináct.
Závodil jste někdy v takové zimě?
Asi ne. Oficiálně bylo minus 22, ale když zašlo sluníčko, mohlo být i míň. To už radši neměřili. (úsměv)
