Hlavní obsah

Nejsem ořezávátko, těšilo Vrabcovou-Nývltovou. Vyčerpání necítila, jen euforii

Michal OsobaPrávo

Absolutní vyčerpání? Kdepak, po týdenní drsné zkoušce s názvem Tour de Ski cítila Eva Vrabcová-Nývltová euforii. Na vrchol obávané sjezdovky Alpe Cermis se vyšplhala jako osmá, výš z českých běžkyň na lyžích skončila jen před sedmi lety pátá Kateřina Neumannová.

Foto: Svaz lyžařů České republiky

Běžkyně na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová při sprintu v Lenzerheide.

Článek

Jak budete na minulý týden vzpomínat? Jako na nejlepší a nejnáročnější v kariéře?

Nejlepší byl určitě, nejnáročnější ne. Naopak, když jsem se trápila a byla výsledkově někde jinde, únava byla daleko větší. V pondělí už se třeba budu cítit jinak, ale v tuhle chvíli nějakou extrémní únavu nepociťuju, spíš převládá euforie.

Ani po vyšplhání se na sjezdovku jste nebyla zničená?

Jindy mi to sbírání sil určitě trvalo déle. To osmé místo je pro mě taková vzpruha, že na přemýšlení o únavě není čas. Samozřejmě na sjezdovce už je zničený každý, snad kromě Elizabeth Stephenové, u níž nechápu, jak to vyjíždí. Jinak jsme šly víceméně všechny stejným tempem, každý si hrábl na dno. Ale od chvíle, kdy jsem padla do cíle a řekla si, že jsem osmá, mám jenom radost a nevnímám únavu.

S jakým plánem jste šla do etapy? Chtěla jste se nechat dojet skupinou soupeřek?

My o tom v sobotu večer hodně dlouho debatovali, všichni mi radili, ať jedu sama za své, že mě buď dojedou, nebo ne. Snažila jsem se jet podle sebe, ale po kilometru a půl jsem viděla, že ta skupinka pěti lidí jede jednoznačně rychleji, tak jsem se ani nesnažila ujíždět, počkala jsem si a nastoupila až na začátku sjezdu.

Před etapou jste říkala, jak je první část etapy krásná a jednou byste si ji chtěla vyzkoušet při slavné Marcialonze. Při chumelenici jste se ale asi moc kochat nemohla.

Právě, že než mě ta skupinka dojela, říkala jsem si, že tu účast na Marcialonze ještě budu muset zvážit. Jak jsem tam byla sama, dost jsme se trápila a říkala si, že takhle bych 70 kilometrů asi nevydržela. (úsměv)

Jak jste se cítila na sjezdovce? Tušila jste, že Američanka Stephenová půjde před vás?

Já se hlavně bála, že budu jedenáctá. Měla jsem v hlavě, že ta čtyřčlenná skupinka bude hodně silná, Francouzku třeba předjedu, ale zase na Elizabeth je minutový náskok na startu do tohohle kopce málo. Věděla jsem, že půjde dopředu, jen jsem se bála, ať nepřitáhne ještě někoho s sebou. Na sjezdovce jsem si naštěstí nasadila svoje tempo a už na mě nikdo nedotíral. Trochu mě mrzí, že už jsem nestihla předjet tu Finku, protože jsem se blížila.

Ale asi jste si v cíli neříkala, že kdyby bylo stoupání delší, předjela byste jí…

(úsměv) Tahle myšlenka určitě neproběhla, měla jsem toho plné zuby.

Dopřejete si teď oslavu životního výsledku?

Doufám, že v pondělí si s rodiči sednu, otevřeme víno, popovídáme si a oslavíme to.

Ale už příští víkend se jedou v Novém Městě na Moravě sprinty. I s vámi?

To budeme ještě muset probrat. Pro mě jsou sprinty letos za trest, na druhou stranu mám teď v Trutnově docela silnou podporu a známí se chtějí jet podívat, takže když bude všechno v pořádku, určitě poběžím. Jen se musíme domluvit, jestli jeden závod nebo oba. Teď ale ještě na další závody myšlenky nemám.

Kolik dnů si teď dopřejete bez lyží?

Minimálně dva.

Ale o psychickou vzpruhu směrem k olympiádě teď máte jistě postaráno.

Určitě jo, dokázala jsem si, že můžu jezdit se špičkou vyrovnaný závod v klasice i bruslení, což je pro mě velká motivace, a nejsem takové to ořezávátko, které jen čeká, co se bude dít.

Reklama