Článek
Skutečně jste si závěr závodu mohla tak pěkně užít?
Poslední metry jsem absolvovala s moc hezkým pocitem. Vnímala jsem boží fanoušky, nádherné bylo slyšet češtinu. Obdivuji krajany, že za námi jedou tak dlouhou cestu. Tak snad měli radost.
Jak to bylo s vlajkou?
Vždycky mi přišlo úžasné přijet do cíle s takovým náskokem, že si můžete vzít do ruky i vlajku. Nakonec mně ji podal někdo, koho jsem ani neznala. Chtěla jsem jim ji hned po závodě vrátit, ale dlouho jsem ty lidi vůbec nemohla najít. Už jsem přemýšlela, že dám výzvu na Facebook, nakonec se je v tom zmatku povedlo objevit.
Napadlo vás, že byste mohla mít celou stíhačku takhle jasně pod kontrolu?
Před startem jsem doufala, že se dokážu udržet mezi pěti nejlepšími. Čekala jsem, že za mnou to bude pěkný mazec, o to víc jsem se ale chtěla soustředit na střelbu. Pečlivě vzít každou jednotlivou ránu a vybílit co nejvíc terčů.
Přesně to se vám dařilo. Kdy jste ucítila, že neohroženě míříte za prvenstvím?
Bylo to docela zvláštní nemít s nikým kontakt, protože dozadu se nedívám a není úplně jednoduché odhadnout optimální tempo. Na trati jsem měla od našeho servisu dobré informace a věděla jsem, jak si stojím. Rozjela jsem se hodně dobře a obě střelby vleže zvládla lehce. Udržela jsem hlavu v klidu. Představovala, že nikde nikdo není a tím ze sebe shodila veškerý tlak.
Netenčící se náskok vás uklidňoval?
Někdy kolem poloviny trati začala doléhat únava, ale ještě pořád jsem v těle cítila dost sil a už jsem myslela hlavně na to, že musím zbývající dvě položky odstřílet čistě. Mohla jsem při nich udělat všechno přesně tak, jak jsem zvyklá z tréninku, žádný tlak, stres. To mi plně vyhovovalo.
Nepřijdete si jako v nějakém krásném snu?
Přijde mě úplně neuvěřitelné, co se mi zase povedlo. Prostě jsem dítě štěstěny. Jsem teď tak moc pěkně unavená. Na dopingové kontrole jsem ale strávila spoustu času, skoro dvě hodiny. Těšila se jako malá holka na hotel, abych si mohla dát štrůdl. Chutnal skvěle.
