Článek
Co všechno vám lékaři v koleni spravovali?
Měl jsem urvaný přední křížák, menisky byly poničené, postranní vazy taky poškozené. I doktor říkal, že koleno bylo slušně na sra… Ale snad šlo všechno v pohodě, Vláďa Hospodár říkal, že všechno dopadlo dobře a měl z toho dobrý pocit.
Žádný další zákrok by tedy už neměl být třeba?
Pokud jsem to správně pochopil, tak ne.
Jak k tak velkému poškození kolene došlo? Vybavíte si osudný pád?
Byl tam takový kratší skok, a jak jsme jeli ve víc lidech, tak jsem dopadl na placku, špatně sešlápl a koleno se jakoby zlomilo dovnitř.
K žádnému kontaktu se soupeřem tedy nedošlo?
Ne, jen jsem se za někým vyvezl, což vás zrychlí. A po dopadu jsem šel víc na zadní nohu a bylo to.
Hned jste věděl, že je zle?
Rozhodně jsem hned věděl, že se stalo něco, co nemělo, ale jak je to špatné, jsem netušil.
To odhalilo vyšetření v nemocnici?
My jsme tam měli naši fyzio, která koleno prohmatala a byla si téměř jistá, že to jsou křížáky. Pak mě viděl ještě jeden doktor, který to potvrdil, ale víc nevěděli. Kdyby to byl jen ten křížák, tak se s tím nějak fungovat dá, ale vzhledem k tomu, že těch věcí bylo víc, jediným řešením byla operace.
Varianta zkusit vydržet do olympiády s ortézou, jako to před čtyřmi lety zvládla Nikola Sudová, tedy nepřicházela v úvahu?
Přesně tak. Ptal jsem se na to Vládi a Nikola měla utržený jen ten křížák a já měl celé koleno poničené. S tím bych si možná došel na záchod, ale na ježdění to není určitě.
Jak dlouho by podle lékařů měla rekonvalescence trvat?
Do plné zátěže jako ježdění na snowboardu to trvá nějakých devět deset měsíců. Tak měsíc budu mít nechodící sádru, pak už snad budu moct plavat, jezdit na kole… Uvidíme, jak rehabilitace půjde.
Jak jste se srovnával s tím, že olympiáda v Soči bude bez vás?
Spíš mě štve, že bude trvat dlouho, než se dám do kupy. Těch aktivit, které mě baví a naplňují, mám spoustu. Olympiáda je poslední, co mně v tuhle chvíli připadá důležité.
Opravdu? Pro mnohé sportovce je olympiáda vrcholem jejich snažení…
Já to vidím jinak. Podle mě by celý ten proces ježdění a závodění měl být tím, co vás naplňuje, ne jen ta olympiáda. Nikdy jsem se neupínal k jednomu závodu, který je jen víc sledovanej. Už jsem byl na dvou olympiádách a život mi nezměnily, nemyslím, že by ho změnila třetí. Zase ten čas využiju jinak. Budu víc s rodinkou, můžu rozvíjet pracovní aktivity…
Myslíte, že budete mít chuť a energii se ještě do vrcholového snowboardingu vracet, nebo zranění může znamenat konec vaší kariéry?
To se uvidí. Mám to jako na houpačce. Představoval jsem si konec kariéry trochu jinak. Nechce se mi vyprávět vnoučatům, že jsem skončil takhle. Radši bych udělal nějaký pěkný výsledek, usmál se, poděkoval a šel.
