Článek
Dokážete vůbec vyjádřit zklamání z konečného sedmého místa?
Motá se ve mně vše dohromady. Sedmé místo je pěkné, byl to hezký den, ale s hořkým koncem. Jakou větší šanci už bych si měl vytvořit... Věděl jsem, že boj o medaili nebude snadný. Slalom byl hodně těžký, záludný. Nebyl jsem schopný se rozjet a chytit rytmus. Nešetřil jsem se, ani jsem neměl strach o medaili, která visela brutálně blízko.
Hlavně v horní části slalomu jste hodně ztrácel. Zdrtilo vás velké očekávání?
Nešlo o očekávání a vidinu medaile. V průběhu nynějšího týdne mi v tréninku slalom nešel. Při závodě jsem strašně špatně chytal rytmus. A já si nevěřil, právě kvůli špatnému dojmu z tréninku. Jak jsem si věřil na sjezd, na slalomu jsem byl v přesně opačném rozpoložení.
Přitížilo vám i luxusní postavení, které jste měl po sjezdu?
Jasně. Poprvé v kariéře jsem byl tak vysoko. Ale moje slalomová forma v posledním týdnu prostě byla špatná. Necítil jsem při závodě lyže. V pátek stačila v Soči na medaili i průměrná jízda ve slalomu. Ale ta moje nebyla ani průměrná.
Zahození hůlky v cíli mezi diváky bylo bezprostředním vyjádřením vzteku a beznaděje?
V daný okamžik mě zdrtily emoce. Chtěl jsem si ulevit. A málem jsem zabil Morgan, manželku amerického závodníka Millera. Chtěl jsem trefit žíněnku v cílovém prostoru, jenže se hůlka chytla za palec a letěla nahoru. Naštěstí jsem jí trefil jen do těla. Hned jsem přestal být naštvaný, běžel se omluvit a začal se stydět. Nebýt incidentu, asi bych byl naštvaný delší dobu. Ale fakt jsem se styděl.
Představuje sedmé místo životní zklamání s ohledem na skvělé postavení po sjezdu?
Dělám sport kvůli výsledkům. Po všech věcech a zraněních, jimiž jsem prošel, mám celkem nadhled. Snažil jsem se uklidnit a říkal si: Pos... olympijská medaile je ti k ho..., vůbec ji neřeš! Ale nepomohlo to. Už na trati jsem věděl, že nejedu dobře. V dolní části jsem se snažil jet hodně čistě, ale bylo pozdě. Chtěl jsem víc. Nevím, jestli ještě někdy dostanu lepší šanci.
