Článek
Šesté místo hřálo pětadvacetiletou biatlonistku stejně jako to, že konečně ukázala svoji konkurenceschopnost v běhu. „Od prvních metrů, co jsem vyjela, jsem se dneska cítila líp. Snažila jsem se hlídat tempo, abych to úplně nepřepálila," vyprávěla.
O to více ji udivila informace na zhruba druhém kilometru od jednoho z trenérů Marka Lejska, jenž jí hlásil, že jede na úrovni pozdější vítězky Darji Domračevová z Běloruska. „To jsem si říkala, jestli není něco špatně, jestli jsem nevyjela třeba moc rychle," přiznávala.
Pomohly jí dva dny volna od stíhacího závodu. „Program byl volnější, snažila jsem se co nejvíc si odpočinout," popisovala recept, díky němuž vydržela ve slušném běžeckém tempu až do konce patnáctikilometrového závodu. „Hlídala jsem si, aby mi nedošlo," vyprávěla.
Šikola: Rána byla těsná
Vítková se tradičně mohla opřít o výbornou střelbu, jen ta devatenáctá střela z dvaceti kdyby ji nezradila... „Ta rána na devět hodin nás bude hodně mrzet. Těsná byla," věděl hned po závěrečné položce Vítkové trenér Jindřich Šikola.
„To jsem si nadávala," přiznala biatlonistka, která atakovala přední pozice s Gabrielou Soukalovou, která skončila čtvrtá. „Věděla jsem, že jedu o medaili, ale snažila jsem se soustředit na každý výstřel. Bohužel jsem jednu chybičku udělala," litovala.
Přesto je pro Vítkovou páteční výkon povzbuzením. „Já sem jela s cílem skončit aspoň jednou do desátého místa. To se mi povedlo, napůl splněno mám a do dalších startů můžu vyrazit s čistou hlavou," libovala si před posledním individuálním závodem s hromadným startem a oběma štafetami. Vedle té smíšené, k níž se upínají značné naděje českých fanoušků, byl vytrvalostní závod příslibem také pro ženskou štafetu. Vedle čtvrté Gabriely Soukalové a šesté Vítkové se blýskla 22. místem i Eva Puskarčíková.
