Článek
Jaké byly první momenty za cílovou čárou?
Asi mi to došlo, až když jsme čekali na vyhlášení. Nechápu to, normálně mám radost, ale tohle je fakt hustý, že jsem mezi těmi pár lidmi, kteří vyhráli olympiádu. Hrozně jsme si to přáli, ale je tam hrozně faktorů, které můžou ovlivnit výsledek...
Vyhrála jste s přehledem kvalifikaci i všechny své jízdy. Měla jste vůbec nějaký krizový moment?
V semifinále jsem úplně přeletěla doskok, to bylo hrozný, myslela jsem, že nevyjedu. Až pak jsem to oddrncla na těch boulích. Ve finále jsem chtěla co nejvíc ujet, abych si mohla přibrzdit před tou poslední klopenku, v plné rychlosti bych to zbytečně přeletěla. Takhle jsem to dala v klidu.
Na startu jste před každou jízdou na kameru zaklepala zuby. To symbolizovalo vlky, které máte na helmě?
Přesně tak. Moc drsná nejsem, tak si na to musím trochu hrát. (směje se)
Jak jste vůbec prožívala svůj zlatý olympijský den?
Byl zvláštní, ale já byla v klidu. I večer jsem v pohodě usnula, jen jsem se trochu převalovala. Přes den trenéři i fyzio házeli fóry, pořád jsem byla v klidu. Bylo super, že jsem kvaldu vyhrála. Věděli jsme, jaké tam jsou chyby a co je třeba změnit. Brala jsme to jako svěťák.
Ale zítra ráno se probudíte jako olympijská vítězka.
Já se těším, až se probudím a budu se klukům smát, že mají ještě zítra závod. Budu mít pohodičku, na to jsem se těšila celou dobu, co jsme tady.
V trénincích jste padala, prý došlo i na slzy.
Když člověk od sebe hodně očekává, je to pak větší zklamání. Tak jsem si včera několikrát pobrečela, ale na tajňáka. (úsměv) Stačí mi vybrečet se a je to v klidu, ale když člověk není se sebou spokojený, je to nejhorší. Samozřejmě ta trať nebyla úplně ideální, ale člověk tam padá sám a má pocit, že za to může.
Tušíte, jak to vypadá teď ve vašem rodném Vrchlabí?
Babička s dědou i rodiče prožívají i svěťáky, jsem ráda, že to viděli a natočili. Podporují mě, sejdou se s kamarády, přinesou si jídlo a oslaví závod, i když budu poslední. To je super.
