Článek
Takeučiho postihl syndrom Churg-Straussové, při němž u něj docházelo k zánětu cév. Když o své nemoci po závodě mluvil, jen těžko zvládal emoce. "Myslel jsem si, že mohu i umřít. Ale podporovala mě rodina, lidé z nemocnice, spousta různých lidí mi pomohla," svěřil se.
Před nemocí šestadvacetiletý Takeuči skákal dobře, například v norském Lillehammeru byl v závodě jednotlivců druhý a pomohl japonskému týmu k vítězství. Zvětšenou fotografii z této soutěže si vyvěsil v nemocničním pokoji a olympijského snu se nevzdal. "Zhubnul jsem, přišel jsem o svaly a nebyl jsem si moc podobný, ale i v nemocnici jsem trénoval a byl jsem pozitivní," vyprávěl.
Jeho nejbližší měli ze startu v Soči obavy. "Táta mi řekl, že bych to mohl dokázat, ale mamka se bála víc," poznamenal Takeuči. Nedokázal se dostat do optimální formy, ale 24. místo ze středního a třinácté z velkého můstku pro něj znamená značné vylepšení výsledků z Vancouveru.
V soutěži družstev ve své skupině obsadil páté a sedmé místo, ale jeho jednačtyřicetiletý týmový kolega Noriaki Kasai vytáhl Japonce na stupně vítězů. Pro toho měl Takeuči jen slova obdivu bez ohledu na výsledky, kterých zrovna Kasai na můstcích dosahuje. "I když se mu tolik nedaří, pořád nám ohromně podporuje. Je na nás opravdu hodný, ohleduplný a stará se, jestli se cítíme bezpečně," řekl.
Týmová soutěž přinesla Kasaiovi na hrách v Soči už druhou medaili, na velkém můstku skončil druhý o pouhých 1,3 bodu za vítězným Kamilem Stochem z Polska. Příběh reprezentačního kolegy nenechal japonského veterána chladným. "Je mi do breku, když pomyslím na jeho nemoc, takže jsem mu chtěl opravdu pomoct k té medaili," řekl lídr japonského týmu.
