Článek
Ve vzduchu tráví pět i více sekund, pohybuje se zhruba pět metrů nad povrchem země a dopadá v rychlosti okolo 130 km/h. Nejdál se nyní létá ve Vikersundu, světový rekord Johana Evensena má hodnotu 246,5 m.
Rozhoduje letová fáze
Neplatí rovnice, že kdo dobře skáče, poradí si i s mamutem. „Důležité je cítit vzduch. Když vás hodí do větrného tunelu, málokdo se hned udrží a plave na tom vzduchovém polštáři. Většina lidí se roztočí a trvá jim, než se naučí pohybovat,“ vypráví reprezentační kouč českých skokanů David Jiroutek.
„Nerozhoduje se tolik na hraně můstku, ale přechod do letové fáze je strašně důležitý. Když ztratíte na prvních padesáti metrech rychlost, na sto šedesáti už žádnou nemáte a dopadnete. Naopak někdo tam dokáže zrychlit a letí přes 200 metrů,“ říká trenér.
O tom, co letec na mamutu prožívá, může napovědět i měření tepu, kterého se zúčastnil bývalý skokan Jakub Hlava. „Na lavičce měl 130, když přijížděl k hraně, bylo to 180, ve vzduchu 220 a když dojížděl, už měl zase tep kolem 150,“ popisuje Jiroutek vývoj skokanského adrenalinu.
