Článek
Stihla jste si v mezidobí odpočinout?
Fyzicky určitě ano, psychicky ovšem nikoli. Je strašně příjemné sledovat, kolik lidí u nás najednou začalo biatlonu fandit. Až jsem z toho byla skoro v šoku. Pro mě to ale znamenalo, že jsem nemohla prakticky vůbec vypnout. Fanoušci mě poznávali, kamkoliv jsem přišla. Kdekdo se se mnou chtěl vyfotit či aspoň získat podpis. Došlo to tak daleko, že jsem si málem ani nemohla zajít doma v Jablonci koupit housky. Kolikrát trvalo hodně dlouho, než se mi podařilo dokráčet s vozíkem k pokladně a zaplatit.
Jak jste to řešila?
Začala jsem chodit nakupovat až po osmé večerní, to už lidí znatelně ubylo. A časem ta největší vlna zájmu přece jen přešla. Teď už slyším fandy diskutovat spíš o hokeji.
Absolvovala jste po Soči i hodně besed či různých sponzorských akcí?
Bylo jich docela dost. Dva týdny jsem se jim věnovala intenzivně, ale pak jsem musela do nemocnice kvůli gynekologickému zákroku. Po něm mi lékaři nařídili klid, takže jsem nestihla ani krátkou dovolenou. To mě docela mrzí.
Došlo během některého ze společenských setkání i na váš oblíbený zpěv?
Při jedné akci v Alpách mě mezi sebe vzala cimbálová kapela a zapěla jsem si s ní dokonce v moravském kroji. Nechybělo Vínečko bílé či Stojí hruška v širém poli od Čechomoru. A s Jitkou Landovou jsme se prezentovaly písní Po kalíšku, po kalíšku. Bylo to strašně příjemné, moc jsem si to užila. (úsměv).
Stihnete dovolenou ještě letos dohnat?
Snad ano. Určitou naději mám v září. O prázdninách to nepřipadá v úvahu, to budeme v plné přípravě.
Máte do ní chuť?
Samozřejmě. O mně se ví, že jsem do sportu blázen. Jak chvíli nic nedělám, potýkám se s abstinenčními příznaky. Už se strašně moc těším na flintu a na střelecký trénink.
Jak se vám zamlouvá nový model přípravy preferující propojení obou reprezentačních družstev?
Určitě nebude na škodu, když budou oba týmy absolvovat některá soustředění společně. Stmelí to partu. Já jsem dostala na vybranou, zda budu dál trénovat hlavně s muži, anebo se vrátím k ženám. Nakonec jsme se s novým šéftrenérem Rybářem dohodli na určitém kompromisu. U chlapů zůstanu, protože se to v minulé sezóně velice osvědčilo. Část přípravy ovšem strávím i s ženami. Může to být jistý impuls pro mě i pro holky.
Příznivci českého biatlonu očekávají, že na loňské výsledky v nové sezóně navážete. Cítíte velký tlak?
Zatím jsem ještě o tom moc nepřemýšlela. Souhlasím s Ondrou Rybářem, že nesmíme v žádném případě usnout na vavřínech. Vynasnažím se udělat maximum, abychom byli minimálně stejně úspěšní. Uvidím, zda se to podaří. Nechci mít ale žádné výčitky, že jsem cokoli zanedbala. Prosadit se v široké světové špičce však není jednoduché. Já se o to chci ještě v jednom olympijském cyklu ze všech sil pokoušet.
Za čtyři roky vám bude teprve dvacet osm. To už budete skutečně chtít po Pchjongčchangu končit?
Myslím, že v životě sportovce jsou čtyři roky docela dlouhá doba. A ani během ní nemám garantováno, že mi bude zdraví sloužit.
Už jste přemýšlela, čemu se budete po skončení biatlonové kariéry věnovat?
Já rozhodně nejsem typ, který by chtěl u sportu zůstat třeba v roli trenéra. Jsem spíš nadšenec do umění. Však jsem taky v Jablonci absolvovala obor ražení medaile a mince na vyšší odborné škole. A mým velkým snem je vystudovat na liberecké Technické univerzitě obor design prostředí. To je mi blízké, v tom vidím svoji budoucnost.
Zhruba před měsícem se na sociálních sítích a v bulvárních médiích objevila informace o vaší svatbě...
Koukala jsem na to jako zjara. Měli tam i fotky. Ta dívka sice byla blondýna jako já, ale jinak se mnou neměla vůbec nic společného.
Takže vdavky nechystáte?
V nejbližší době to nehrozí. Můj přítel zatím ještě není sebevrah... (smích).
