Hlavní obsah

Smutek necítím, spíše úlevu, vysvětluje Koukal. Bude se věnovat trénování amatérů

Aktualizováno

Amatéři, kteří se chtějí zlepšit, budou nyní hlavní náplní práce lyžaře Martina Koukala, který se rozhodl ukončit kariéru. Mistr světa z roku 2003 a majitel bronzové medaile ze štafety na zimních olympijských hrách se bude věnovat tréninkovým kempům pro lyžaře, jimž je bílá stopa náplní ve volném čase. „Fascinuje mě, jak rychlé pokroky jsou schopni udělat," prohlásil den před šestatřicátými narozeninami Koukal.

Foto: Tomáš Nohejl

Lyžař Martin Koukal

Článek

Je definitivní, že už vás fanoušci nikdy neuvidí v závodě na nejvyšší úrovni?

Určitě. Jestli budu někdy závodit, tak jen proto, že budu mít chuť. Dlouhá etapa, poměrně úspěšná, kdy jsem získal medaile a lyžováním se živil, pro mě končí. Začínám hledět k novým výzvám, k nové etapě.

Jak dlouho jste odchod do závodního důchodu zvažoval?

Od konce minulé sezóny. Definitivně jsem se rozhodl na konci prázdnin. S týmem Skifin, za který jsem absolvoval minulou sezónu, jsem řešil, že bych závodil a současně pracoval trošku v organizační sféře. Jenže tým zkrachoval s velkými dluhy vůči závodníkům i lidem kolem. Bral jsem to jako znamení, že bych měl začít život řešit jinak. Necítím žádný smutek. Spíše jde o úlevu.

Žádná jiná nabídka či možnost zůstat u lyžování na nejvyšší úrovni se neobjevila?

Dlouho jsem si říkal, že se něco najde. Jedna možnost se i nějakým způsobem rýsovala. Ale když jsem přemýšlel do hloubky, tak jsem si uvědomoval, že život mimo státní reprezentaci a zajištění veškerého závodního zázemí je hodně riskantní. Je to život v nejistotě. Byl jsem jediný živitel rodiny, nechtěl jsem žít v nejistotě. A navíc už mám i jiné priority, jimiž jsou rodina. Začnu žít klidnější život.

Jste rád, že pominul stres a tlak, jemuž jste byl vystaven?

Minulou sezónu jsem od týmu nedostal domluvenou finanční odměnu. Z hlediska jistoty to člověku nepřidá a pochopitelně jde svým způsobem i ovlivnění výkonů. Člověk si uvědomuje, že musí každý závod dojet mezi šesti nejlepšími, aby měl zajištěné prize money a vydělal alespoň něco. A taková pozice mi neseděla. Nechtěl jsem závodit pod existenčním tlakem. Vždyť já nejlepší výsledky dělal, když jsem nebyl pod tlakem.

Máte už jasnou představu, čemu se budete nyní věnovat?

Vlastně už minulý rok v létě jsem začal provozovat tréninkový Kemp Martina Koukala. Jde o možnost přípravy pro hobby lyžaře. Chci jim ukázat cestu, jak zlepšit kondici na běžkách, užít si lyžovat a vylepšit si tímhle fantastickým sportem zdraví. Mohu lidem předat zkušenosti. Minulý rok jsme připravili čtyři kempy. Jeden proběhl, tři jsme museli zrušit, přestože byly vyprodané. Ale sněhové podmínky nebyly minulou zimu příznivé.

Bude vás taková práce uspokojovat?

Rozhodně. Fascinovalo mě, jak velký pokrok jsou lidé schopni udělat během týdne. Bylo patrné, že se zlepšují během tří čtyř dnů. A byl jsem rád, když se následně ozvali, že při závodech byli schopní zrychlit a porazit soupeře, s nimiž dosud prohrávali. U člověka, jenž se věnuje lyžování dvacet let, jde dosáhnout pokroku v technice jen složitě. Ale u amatérů je tahle práce přeci jen příznivější a prostor pro zlepšení velký.

Když se zpětně za kariérou ohlédnete, co budete mít vždy v paměti?

Titul mistra světa a olympijská medaile ze štafety. To jsou stěžejní body kariéry. A celkově lyžařský život. Viděl jsem fantastická místa a poznal skvělé lidi po celém světě, což všechno mohu využít.

Máte naopak jasno, co vám chybět nebude?

Nemiloval jsem letní přípravu. První dva měsíce na jaře, kdy bylo strašně daleko do zimy, jsem trpěl. A rozhodně rád oželím šílené stresy spojené se závody v podobě správné volby mazání. Rovněž padne moje největší a nejčastější noční můra, že nestihnu start, protože jsem nedochvilný. Naštěstí se mi něco takového stalo jen jednou a ještě v dorosteneckém věku.

Komu jste předem oznámil, že závodní kariéra je u konce? Jaké byly ohlasy?

Věděl to Lukáš Bauer, Jiří Magál a Aleš Razým. Lukáš mě přemlouval, abych pokračoval. Nechtěl zůstat jako poslední mohykán (směje se).

Nevrhnete se při množství zkušeností a let v závodní stopě na trenérskou dráhu?

Mám jasno, že trenéra třeba u mužů bych dělat nechtěl. Dvacet let jsem cestoval po světě a chci být více s rodinou. Bavila by mě práce s mládeží. Mám však určitý životní standard, rodina něco očekává. V českých sférách platy mládežnických trenérů nejsou takové, abych udržel určitou životní úroveň. Až se zapracuji, tak se dětem budu věnovat pro zábavu.

Bylo lyžařská kariéra dobrou průpravou pro život?

Veškerý vrcholový sport je dobrá průprava na život! V možná úplně největší průpravou je umění prohrávat, nezdary analyzovat a jít dál. Jde totiž o kontinuální proces zlepšování a schopnost podávat stále lepší a lepší výkony, posouvat se. To je potřeba i v běžném životě.

Zůstane sport vaší náplní i nyní po kariéře?

Momentálně jsem dost zlenivěl, ale snad jde jen o přechodné období, kdy musím řešit spoustu věcí. Před pár dny jsem absolvoval běžeckou Jizerskou padesátku a mám jasno, že se běh oželím. Spíše budu dělat sporty, které mě baví a neměl jsem na ně dostatek času během kariéry. Bbudu více lézt po horách, zkusím si mořský kajak. A určitě budu v zimě sjezdovat.

Reklama