Článek
Už víte, jestli do Courchevelu opravdu vyrazíte? Sněhové podmínky nejsou ideální.
Zatím to ještě není rozhodnuté. Ale co jsem se dívala na předpověď, má se hodně ochladit a zima má přijít i k nám. Myslím, že to budou chtít za každou cenu uspořádat, a když se ochladí, tak závody stihnout připravit. Takže na 90 procent vyrazíme po víkendu do Francie.
A vyrazíte povzbuzena aktuálními výsledky. Tak jste si start sezóny představovala?
Já nic konkrétního nečekala, ale je samozřejmě fajn, že se mi daří dojíždět v desítce. Protože když se člověku pak podaří se stabilizovat kolem šestého místa, z toho se dá snáz zajet umístění na bedně nebo vítězství, než kdybych jezdila kolem patnáctého místa.
Je důležité i pro sebedůvěru vědomí, že se v elitní desítce objevujete pravidelně?
Trenér mě zklidňuje, že jsem výkonnost stabilizovala, protože jsem typ, který o sobě často pochybuje, jestli do špičky patřím a jestli na ni mám. Takže se mě spíš tým snaží podpořit, že si můžu věřit a kdybych v Aspenu jela to první kolo tak, jak umím, a ne o třídu dvě hůř, ta bedna už by tam byla.
Jak vypadá spolupráce s koučem Mayrhofrem? V tréninku vás spíš honí nebo brzdí?
Mnohem víc než dřív se řídím vlastním pocitem. Naučila jsem se třeba v tréninku dát dvě jízdy a s dobrým pocitem skončit. Dřív jsem jezdila hodně a měla pocit, že to doženu kvantitou. Když mi to nešlo, tak jsem si tři jízdy přidala místo, abych toho nechala. Takže dřív mě musel víc brzdit, teď sám říká, že jsem se zlepšila v tom, jak dám na svůj pocit.
Co všechno za vaší pohodou vězí? I to, že jste vyřešila své zdravotní trable a ukončila spory se svým otcem?
Jsem zase starší. (úsměv) Mám víc zkušeností, myslím, že to je tím. Jsem zase jiná než před rokem nebo pěti lety. K tomu musí člověk dojít, stejně jako vítězství v závodě se to nedá naplánovat, to musí postupně přijít.
