Hlavní obsah

První závod? Byla jsem tak šťastná, až jsem se ve třetí bráně rozmázla, směje se Ledecká

Michal OsobaPrávo

Na téměř jedenáct měsíců se natáhlo čekání Ester Ledecké, než na snowboardu opět poměří síly se světovou elitou. Poprvé od olympiády v Soči, kde skončila šestá a sedmá, se v pátek představí v Bad Gasteinu při paralelním slalomu Světového poháru.

Foto: archiv Ester Ledecké

Snowboardistka a lyžařka Ester Ledecká.

Článek
Fotogalerie

Dva závody nižší kategorie FIS už jste začátkem týdne na Dachsteinu absolvovala. Nejprve deváté místo, pak suverénní triumf. Jaký byl závodní návrat?

Při tom prvním závodě jsem byla tak šťastná, že konečně zase závodím, až jsem se ve třetí bráně rozmázla. Musela jsem to zachraňovat nejrychlejším časem druhého kola. (směje se) Ke druhému závodu jsem nastoupila v klidu a s dobrým pocitem, že mi ta snowboardová sezóna už opravdu začíná. A těším se pořád, zvlášť na závody v Bad Gasteinu, kde jsem stála vloni poprvé na pódiu.

Zažila jste někdy tak dlouhou pauzu mezi závody?

Asi ne. Možná v pěti letech, kdy jsem se snowboardem začínala, a přes léto jsme nejezdili.

Start Světového poháru v Carezze jste vynechala po pádu v tréninku. Vybavíte si ho?

Jezdila jsem na Dachsteinu. Vím, že jsem vystartovala, pak střih a stál u mě skútr a trenér mi říká, že jsem spadla na hlavu a že volal mamce, ať na mě čeká pod kopcem, protože pro mě jede ze Schladmingu „rychlá“. Říkal, že jsem s mamkou taky mluvila a uklidňovala ji, že jsem ok. To si vůbec nepamatuju. Všichni z týmu mi dávali zvláštní otázky, jako jestli vím, kde jsem, co je za den, jak se kdo jmenuje a tak… Na to už si vzpomínám. Prý jsem byla 30 minut mimo, než jsem se chytla. Otevřené oči, helma našišato, brýle na jednom oku a pořád jsem tvrdila, že mi nic není a že jdu jezdit. Teď už si ze mě kluci z týmu dělají legraci a vyprávějí historky o tom, co všechno jsem dělala a co všechno si nepamatuju. (směje se)

Dva dny jste byla v nemocnici na pozorování, ale prý jste v Carezze chtěla startovat.

Já chtěla utéct z nemocnice hned druhý den, ale nepovedlo se. Přivázali mě ke kapačkám. (úsměv) Do Carezzy jsem i odjela podle plánu, zkoušela si tam i volně zajezdit, ale ráno před závodem jsem nebyla ok, a tak jsem po válečné poradě poslechla doktory a neodstartovala. Bohužel hned za dva dny byl další závod, který jsem také musela zrušit.

Teď už jste tedy zcela fit?

Ano, úplně v pohodě a jsem ráda, že teď už konečně ten pro mě první svěťák přijde.

V sobotu se jede v Bad Gasteinu i závod smíšených družstev. Ale vy asi nemáte českého parťáka, s nímž byste mohla závodit…

Bohužel ne. Kamarádi od nás z týmu Justin Reiter a Mike Trapp žádali o možnost vytvořit se mnou mezinárodní tým, ale snowboardová federace nám start zatím nepovolila.

V prosinci jste odjela i několik lyžařských závodů, jak jste s nimi byla spokojena?

Moc. Testovala jsem nové lyže, které mi pomohl sehnat můj snowboardový trenér Richard Pickl. Jsem s nimi strašně spokojená, tak se těším na další závody, mám nějaké v plánu i teď po Bad Gasteinu.

Lyžařské mistrovství světa v americkém Beaver Creeku máte také v plánu?

Podle posledních zpráv ze svazu lyžařů bych mohla jet superkombinaci, sjezd, super-G i obří slalom, ale zatím nejsem rozhodnutá, jestli tam pojedu.

Proč?

Všechno má svůj čas. Budu ještě dvě sezóny juniorka, nikam se neženu. Jsem v nominaci i na juniorské šampionáty na lyžích a snowboardu, oba jsou letos ve stejném termínu, jeden v Norsku a druhý v Číně, tak budeme muset s trenéry najít nějaký kompromis.

Jak hledání kompromisu vypadá? Kdo má poslední slovo?

Já bych nejradši stihla úplně všechno, oni mě brzdí. Nějak to ale vždycky vymyslíme. Trenéři většinou mají nějaké své plány a doporučení, ale já si pak stejně dělám věci po svém tak, abych si užila zimu co nejlíp a dělala radost všem, kteří mi fandí a podporují mě.

Reklama

Související témata: