Článek
Lyžařka v boulích Nikola Sudová na mistrovství světa v Kreischbergu.
Co všechno se v kvalifikační jízdě pokazilo?
Všechno, co se mi za ty čtyři dny tady nepodařilo… Ujela mi hůlka na horním můstku, protože jsem blbá a píchám do můstku, což nemám. Pak mě to dvakrát koplo uprostřed a ještě se mi podařilo scvaknout špičky u salta, takže jsem to musela dát nadvakrát…
Byla to vaše nejhorší závodní jízda sezóny?
Troufám si říct, že v závodě určitě jo.
V prostoru cíle jste čekala, jestli se do postupové šestnáctky přece jen nevejdete…
Trochu jsem si pořád říkala, jestli se tam dostanu, ale to bych měla pořádnou kliku. Neměla jsem v ruce startovku, u osmadvacáté holky jsem se podívala, že jsem byla šestnáctá, a bylo mi jasné, že jedna z nich chybu neudělá. Bylo to těsné, ale na to, jak ta jízda vypadala a jak rozhodčí hodnotili dál, dali mi ještě docela dost bodů…
Připouštěla jste si, že dnešní závod je asi vaší poslední šancí na velkou medaili? Další šampionát je za dva roky, olympiáda za tři…
Určitě. Ráda bych skončila se ctí, ale holt ne vždycky se to povede. A skončím se druhým a třetím místem na mistrovství světa…
Mohla být kvalifikace v Kreischbergu teoreticky vaší poslední závodní jízdou?
Varianta to asi je. Závody, co teď máme, jsou dvoje v Americe, jedny v Japonsku, pak finále duály v Megéve. Jsou to finančně náročné závody, a pokud neodjedeme Ameriku a Japonsko, nemá cenu jet duály v Megéve. Dá se přepokládat, že pokud to tak bude, byla to letos poslední jízda.
Už máte jasno, co bude dál?
Netuším. Teď se rozhodneme, jestli sezónu dojedeme, nebo ne a ani nevím, co bude potom. Nepodařilo se mi tady nic, nevím, jestli budu mít pozici na Dukle. Výsledky nejsou, netuším, kde se po sezóně vyskytnu. Finance se odvíjejí od toho, co jsem tu předvedla, takže se dá předpokládat, že na závody do Ameriky a Japonska neodjedeme. Ale co bude, budu vědět, až na jaře. Třeba řeknu, že do příští sezóny ještě zkusím nastoupit. Ale do olympiády nevydržím, příští rok tam nebude žádný vrchol sezóny… Uvidíme, zatím nechci říct, že tohle je poslední sezóna.
Jste už tedy pomalu smířená s koncem kariéry?
To jsem, skoro se na to těším. Už jsem šestnáct let ve svěťáku, člověk těžko hledá motivaci. Je to rutina. Sport mám ráda pořád kvůli lidem kolem, ale už je to jiná generace, člověk tolik nezapadá. Jsem závodník, ale věčně závodit a dělat výsledky člověk nemůže. Určitě by bylo lepší končit na vrcholu po medaili z mistrovství světa, ale ne každému se to může povést.
Ve startovním poli jste byla nejstarší, prý už vás v žertu označili za mumii.
Jeden Francouz mě tak nazval. Říkala jsem mu, že jsem šestnáctý rok ve svěťáku a on: „No jo, taková mogul mumia.“ Tak jsem poděkovala. (směje se) Včera jsem koukala na startovku a další nejstarší je o čtyři roky mladší. Myslím, že už bych mohla vypadnout, abych jim ten věkový průměr nekazila. (úsměv)
Říkala jste, že se tak trochu těšíte na konec kariéry. Na co konkrétně?
Není to tak, že bych se přímo těšila, ale jsem člověk, který má rád výzvy. Tohle byla část života, kdy jsem měla jako výzvu lyžování, teď jsem schopná si říct, že pro mě další výzva bude ten normální život. Najít si práci, zažít úplně jiný typ života. Jsem závodník ve všem. Dovedu si představit, že mě to bude bavit, ať budu dělat cokoliv, jsem schopná se v tom zase najít.
