Článek
Jan Nečas při soutěži ve slopestylu na mistrovství světa v Kreischbergu.
Bral byste takový výsledek před startem mistrovství světa? Je to vaše nejlepší umístění v kariéře…
Určitě! Kdyby mi to řekl někdo před šampionátem, ani bych mu nevěřil. Ale teď jsem úplně plný smíšených pocitů. Ta druhá jízda mě bohužel úplně rozmlátila. Spadl jsem do té díry a bolí mě celý tělo. Chtěl jsem to naložit, co nejvíc zabojovat, ale v poslední jízdě už to pak nejde. Záda mě bolej, zadek taky, rameno mám nějak vyhozený. Nevadí. Užil jsem si závod, jsem rád, ale teď jsem fakt z toho trošku smutnej.
Vaší nejlepší finálovou jízdou byla hned ta první, po níž jste byl dokonce na čtvrtém místě. V ní jste předvedl to, co jste si naplánoval?
Dal jsem ji úplně tak, jak jsem chtěl. Akorát na druhým railu jsem chtěl schválně udělat takový shifty, ale rozhodčí to možná viděli spíš tak, že jsem jako nějak zabojoval, protože jsem dostal míň, než jsem čekal. Ale důležitý bylo naložit první jízdu a být v pohodě, což se mi po druhý jízdě teda vůbec nepodařilo. (smích)
Ve druhé jízdě vás potkaly komplikace už na úvodních railech, co jste měl za problém?
Já si to vyzkoušel v tréninku a fungovalo to senzačně. Akorát jsem jel na switch a rail byl úplně nalepenej u té díry. A já se trošku odrazil nad ten rail, vytáhlo mě to nad hranu díry a už jsem tam ležel.
Nechtěl jste ve třetí jízdě ještě přidat na riziku?
Chtěl jsem to vyhrotit ještě víc, ale na druhém skoku jsem se odrazil později, tak jsem z toho udělal jenom devět, zase jsem měl lepší wallride. Ale jsem zdravej a šťastnej. Hlavně bych chtěl všem poděkovat za podporu, která se zvedla v posledních třech dnech.
Vnímáte, že mistrovství světa je sledované?
Je to tak, lidi mi fakt strašně přáli, krásný. Takže bych chtěl všem poděkovat. A být sedmej na světě je fajn.
Nepřehodnotíte rozhodnutí, že na další mistrovství světa už nepojedete?
Ne, to už si myslím je nezvratné. Chlapi, mně je třicet, tam na startu stojí mladí osmnáctiletí borci, co ještě nemaj mozek. S věkem je člověk chytřejší, ale i opatrnější, víc se bojí. Finský trenér za mnou přišel, že jsem normálně inspirací pro všechny jezdce, nejstarší ve finále a že se pořád snažím. Takže to oceňuju, ale už je toho moc.
V Kreischbergu vás ale ještě čeká závod v Big Airu.
Čeká, ale mně nesedí ten třetí skok, je po akrobatických skokanech a má hrozně ostrej dopad. Mám nějaký plány, ale že bych chtěl skákat znova triply… Přemýšlel jsem nad tím, dokonce jsem trenérovi říkal po první jízdě, že půjdu triple. Tak mě uklidnil, ať stojím nohama na zemi a ať se nezabiju. Takže Big Airu se zúčastním rád, ale nedělám si nějaké vysoké ambice.
