Článek
Máte za sebou větší část letní přípravy na sezónu, jejímž vrcholem budou únorové olympijské hry v Turíně. Jak dosavadní část tréninku hodnotíte?Absolvovala jsem dvě soustředění ve Svatém Mořici. Vždy se to odehrává v perfektních podmínkách. Jezdím tam už druhým rokem. Vždy dvakrát na tři týdny. Letos to bylo v červnu a v srpnu. Tentokrát nám teda přálo trošku méně počasí, ale celkově to lze hodnotit úspěšně.
Zastihly vás povodně, které v srpnu trápily Švýcarsko, Rakousko a Německo?Ve Svatém Mořici pršelo více než by nám bylo milé asi jen dva dny. Co se týče tréninku, tak problém nebyl. Ale měli jsme dramatický návrat domů. Povodně nám zatarasily cestu, museli jsme to různě objíždět, a pak jsme se zasekli na dálnici. Vypadalo to, že nepojedeme dopředu ani dozadu. Místo obvyklých šesti až sedmi hodin jsme jeli dvacet. Jinak ale soustředění proběhlo dobře, neměla jsem žádné zdravotní problémy, což bylo důležité. A výsledky nějakých testů, které si děláme, byly uspokojivé.
Dají se porovnat s těmi loňskými?Možná jsem na tom nepatrně lépe než před rokem. Ale nechci to přeceňovat. Nejde říct, že jste lepší v létě a tudíž budete lepší i v zimě. Odtrénovali jsme, co jsme potřebovali. Je to příjemné, je to slibné. Ale nechci to přeceňovat.
Žádných velikášských prohlášení či silných slov se tedy vaši fanoušci ani po vydařených soustředěních nedočkají?Na silná slova mě neužije. Především ještě ta letní příprava neskončila. Po nynějším týdnu těžkého tréninku na Šumavě mě čeká ještě jeden. Pak pojedeme na ledovec do Ramsau. Ale já jsem v létě měla vždy největší problémy s tím, aby vydrželo zdraví. A to zatím funguje. Ale nechci být zbytečně skromná. Dělám všechno, abych z olympiády přivezla medaili. Současně jsem si vědoma konkurence, která v Turíně bude.Všichni se připravují hodně pečlivě.
Jste z olympijských her, které vás čekají, nervózní?Nejsem. Mám toho hodně za sebou a navíc mám dceru Lucku, malého sviště, který mi nedovoluje se z toho nějak nervovat. Odpovědnost samozřejmě cítím, ale po těch letech to beru tak, že je to hlavně sport.
Před nedávnem jste otevřela na Šumavě na Zadově vysněný penzión a splnila si tak jeden sen. Je tím druhým zlatá olympijská medaile?Určitě to je krásný sen. Mám zlato z mistrovství světa, což je nádherné. Kdyby se povedlo zlato z Turína, bylo by to úžasné završení kariéry. Beru to s nadhledem. Nejde se k tomu upnout, že když zlato v Turíně nezískám, bude to špatné. Nikdo nemá nic předem jisté. Musíte mít i štěstí.
Mluvíte o krásném završení kariéry. Znamená to, že teď ve svých dvaatřiceti už máte definitivně jasno o tom, že to bude vaše poslední sezóna?Nechci to takhle a teď říkat. Nic lepšího než zlatá olympijská medaile by být nemohlo, takže by to byl hezký závěr kariéry. Ale nechávám si trošičku rezervu na jeden rok. Nechci nic říkat definitivně. Je možné, že nadcházející sezóna bude moje poslední, ale není to jisté. Rozhodnu se až po sezóně.
Před minulou sezónou vyšperkovanou zlatem z mistrovství světa jste měla velké problémy s podpisem smlouvy s lyžařským svazem. Jaká je situace letos?Podepsaná není. A nechci to moc rozebírat. Jsem z toho smutná, až znechucená. Lidé, kteří se mi snaží rozkazovat a velet, tak sami v lyžování skoro ničeho nedosáhli. Taková nějaká úcta, za to co jsem pro lyžování udělala, by myslím měla být. Bohužel je to spíše naopak.
Takže zlatá medaile ze šampionátu v Obersdorfu vám pozici nijak neulehčila?Cítím, že je to spíše naopak. Určitě to není lepší. A když slyším takové zvěsti, že nechtějí dát akreditaci na olympiádu Standovi Frühaufovi a servismanovi Ulfu Olssonovi, tak doufám, že to jsou pouze dezinformace. Mám strach, že budou dělat problémy pořád.
Jak jste vlastně zvládala přípravu na olympijskou sezónu s dcerou Luckou? Měly jste na sebe dostatek času?Lucka je se mnou prakticky pořád. Když trénuji a jsem hodně unavená, tak sice se mnou někdo je, kdo mi pomůže, ale nemáme problém, že bychom spolu nebyly dost. Myslím, že se pořád užíváme navzájem.
Byla s vámi i při druhém soustředění ve Svatém Mořici? Jak snášela tu dlouhou cestu domů?Byli jsme všichni pohromadě. Ve Svatém Mořici už byla Lucka několikrát. Zná to tam, je zvyklá. Je tam pro ni spousta věcí a možností, jak prožít čas. Má to tam ráda. A nepříjemnou cestu domů snášela myslím z nás všech nejlépe.
Začátkem prázdnin oslavila dcera druhé narozeniny. Dostala nějaký speciální dárek?Nakoupila jsem jí nějaké hadříky v butiku v Mořici a zdůvodnila jsem si to právě těmi narozeninami, protože tam jsou ceny skutečně vysokohorské. A také jsem jí koupila tenisovou raketu. Když ji dostala, tak se po obědě vzbudila se slovy: Mamko, musím jít hrát tenis.
Takže raketa je její nejoblíbenější hračkou?Nemá jednu oblíbenou. Snad jen mrkací miminko. Před nedávnem jsem přišla a Lucčina postel byla celá od kakaa. A Lucka mi odpověděla, že miminko nechtělo bumbat. Takže jsem prala celou postel. A taky má ráda balónky všeho druhu. Po míčcích jde fakt hodně.
Stíháte během přípravy ještě řídit penzión?Většina věcí musela běžet beze mě. Na to byli určeni konkrétní lidé. Když přijedu, tak se snažím pomoct. Ale teď už většinu sil věnuji tréninku.
Podílela jste se nějak na tvorbě penziónu?Určitě. Hlavně v době, kdy se řešily dlažby, koberce a podobné věci. Prostě především při návrzích interiéru, tam jsem se pokoušela promítnout svůj styl. Do něj jsem se snažila chalupu nasměrovat.
Současná podoba stavby už je definitivní?Je to hotové z pětadevadesáti procent. Nějaké mouchy se ještě budou chvíli vychytávat. Rozhodně už se nemusím stydět tam kohokoli vzít. Už to není stavba. Ale na tak velkém baráku se ty detaily budou dolaďovat dlouho.
Co přesně penzión obsahuje?Apartmány jsou tam k pronájmu čtyři, jeden je v naší soukromé části, ale ten je možné také využít. Ráda bych je pronajala dlouhodobě. Nechybí společenská místnost, restaurace, sauna, posilovna a vířivá vana. Mám pocit, že se to povedlo a je to pěkné. Rozmrzelá jsem snad jen z toho, že to stálo hodně peněz a máme velké dluhy. To je nepříjemné. Ale jinak z toho mám jen radost.
