Rubriky:

Lyže a snowboard

Valenta: Nikdo nepřekvapí jako já v Salt Lake City

22. září 2005 09:18

Obhajoba olympijského zlata čeká v nadcházející sezóně akrobatického lyžaře Aleše Valentu. Český skokan stále dohání tréninkovou ztrátu, kterou nabral po operaci výrůstku na páteři, a jako obhájce nejcennějšího kovu se prý necítí. "Jel bych tam s ambicemi, kdyby letní trénink byl super. Ale on je jenom dobrý," říká Valenta v rozhovoru pro Právo.

 

Event Concept

V dubnu jste prodělal operaci výrůstku na krční páteři a následně zmeškal začátek přípravy. Už se vám podařilo dohnat tréninkovou ztrátu?
Manko mám pořád. Nemohu na to skočit a pracovat jenom na fyzické kondici, protože bych přibral svalovou hmotu, a tím pádem by se mi změnila osa těla. Je pro mě vážně těžké mezitím fyzickou kondici nabírat ve velkých objemech, protože kdybych přibral tři čtyři kila, tak by mi to úplně rozhodilo skákání. Musím pomalinku a citlivě přidávat, abych pořád mohl skákat.

Jaký je tedy optimální recept přípravy?
Nedokážu to říct. Je to poprvé, kdy jsem měl takovou pauzu. Až sezóna ukáže, jestli je ten postup správný. Snažíme se to míchat, aby padesát procent byla fyzička a padesát skákání. Sílu určitě nabírám. Při skákání cítím, že jsem silnější a silnější, ale očekával jsem, že to půjde rychleji. Jezdím na kole, běhám, chodím do posilovny. Jsou tam specifické cviky, které se nedají jinými sporty získat, proto ta posilovna. Převládá zaměření na dynamiku a výbušnost. Musí tam pochopitelně být i vytrvalost. Teď k tomu ještě přidávám cvičení na posílení svalů vnitrobederního svalstva.

V čem je největší problém?
Ochably mi svaly na vnitřní straně stehen. Už když dělám dva vruty, tak se mi rozjíždějí nohy, což je problém při pěti vrutech. A pak jdou body dolů.

Fyzickou přípravu jste začal v červnu, na můstku jste byl poprvé v červenci. Vše přibližně o měsíc později. Lze tak velkou pauzu dohnat?
Cítím to manko ve skocích. Nebyl jsem schopen dosud trénovat pořádně pět vrutů. To, co jsem chtěl skákat, tak pořád ještě nejsem schopen. Ale věřím, že technika mi neodešla.

Odrážejí se tyhle problémy negativně i na psychickém rozpoložení?
S tím nemám problém. Svým způsobem jsem ten úraz na mistrovství světa v Ruce bral jako štěstí. Kdyby se mi to nestalo, nepřišli by mi na výrůstek na krku. V blízké budoucnosti bych mohl skončit na vozíku. Beru to proto pozitivně. Rozhodně nejsem psychicky u dna.

Byly zdravotní problémy skutečně tak vážné?
Měl jsem výrůstek na jednom z obratlů, který byl opřený o míchu. Kdyby se obratle pohnuly, mohly míchu přetnout. Mně se to jen přiskříplo. Proto jsem po pádu na mistrovství světa chvíli necítil ruce a nohy. Ale taky to mohlo dopadnout hůře.

Přepadly vás myšlenky na konec kariéry?
Když mě dovezli do nemocnice a necítil jsem nohy, tak má člověk myšlenky různé. Ale nenechalo to ve mně žádné následky. Neříkal jsem si, že bych chtěl skončit.

Jak jste absolvoval rehabilitaci?
Domluvili jsme se s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, že budu hospitalizován v Motole, kde se o mě výborně postarali. Všechno mělo ještě jednu výhodu v podobě dovolené, kterou jsme si užili na začátku léta. Já jezdíval na jaře, ale od prvního května jsem se připravoval na sezónu. Manželka Elen to přivítala. Byli jsme v Chorvatsku. Já mám rád cestování autem, protože člověk si může vzít, co chce, je to pohodlnější. Bylo to super. Děti, Denis i Amélie, si vyhrály, líbilo se jim to. Vypadli jsme ze stresu a odpočinuli si.

Pomáhal jste během volna s dětmi? Stačíte se jim věnovat nyní v přípravě?
Určitě. Vařím málo, ale jinak dělám všechno kolem domácnosti. S dětmi pomáhám, fakt umím všechno. Dovedu přebalit, vykoupat, uspat. Jsem kvalifikovaný táta. Domácí práce nemiluji, ale když je potřeba, tak to udělám.

Jste na začátku olympijské sezóny. Jak se změnil Aleš Valenta od doby vítězství v Salt Lake City 2002 po současnou úlohu otce a obhájce zlaté medaile?
Určitě jsem se změnil. Ale zhodnotit by to měli spíše lidé, kteří mě znali už před olympiádou. Nejsem zodpovědnější vůči sobě samému, ale vůči lidem kolem sebe. Vůči dětem, vůči manželce. Osobně se v ničem rozhodně neomezuji, jedu pořád naplno.

Straší vás zranění z hlediska zabezpečení rodiny, nebo jste z marketingových a podnikatelských aktivit, které jste rozvinul, v situaci, kdy nemusíte mít starost?
Jediných pět minut, kdy jsem to řešil, bylo po pádu v Ruce. Takové černé myšlenky, co bych dělal, jsem řešil jen velmi krátce. Ale určitě to byla nejhorší chvilka v životě. Pro mě by nebyl problém skončit ze dne na den. Nemyslím tím, že bych se měl zranit, ale třeba přijde jiná nabídka nebo mě to skákání přestane bavit. Nemyslím, že bych byl ten sportovec, který bude odcházet postupně. Vrhám se do věcí naplno.

Láká vás skončit po olympiádě v Turíně jako dvojnásobný olympijský vítěz?
Neuznávám odcházení na vrcholu. Člověk by měl ze sportu odejít ve chvíli, když ho to přestane naplňovat. Jsem přesvědčený, že člověka naplňuje mnohonásobně více, když prohrává a má co dokazovat. Když vyhráváte, tak je to relativně nuda. Mně prohry daly mnohonásobně více než výhry. Nebavím se samozřejmě o stránce finanční.

Dobrá. Jaké jsou tedy vaše ambice pro únorové olympijské hry v Turíně?
Momentálně to neumím říct. Necítím se jako obhájce zlata. Jel bych tam s ambicemi, kdyby letní trénink byl super. Ale on je jenom dobrý. Uvidím podle první přípravy na sněhu. Tam ten první měsíc hodně napoví. To bude v listopadu.

Nesníte tedy o medaili?
Je předčasné o tom hovořit, je to jenom jeden závod. V našem sportu se moc nedějí náhody. Velkým ukazatelem, jestli jsem to manko dohnal, budou první závody na sněhu. Ty ukážou, jestli se budu potácet na chvostu, nebo budu vpředu.

Zlato v Salt Lake City jste získal po tehdy jedinečném skoku s pěti vruty. Překvapíte něčím i nyní?
Není co nového nebo bombastického skočit. Před Salt Lake City byla sedmnáct let pauza mezi čtyřmi a pěti vruty. Teď už bude jen obměna pěti vrutů. Nepředpokládám, že by někdo přišel se šesti vruty. Ani já ne. Na to momentálně nemám, a jestli ano, tak jedině na vodě. Nikdo nemůže překvapit tak jako já na minulé olympiádě.

Těšíte se po těch všech potížích vůbec do Turína?
Docela ano. Je to pro mě už třetí olympiáda. Už to nemůže nijak předčít moje očekávání. Obavy mám snad jen z Italů. Oni termíny moc nedodržují, jsou prostě "free". Těším se hlavně kvůli jídlu, protože se pořádně najíme. Mám moc rád těstoviny. Hlavní jídelníček doma jsou špagety a kuřecí maso. Věřím, že se budou chtít ukázat. Hlavně aby nás něčím nepřekvapili.

Radek Malina, Sport.cz, Právo

Zrušit