Hlavní obsah

Běžec Jakš byl blízko spolupráce s Colognou, nakonec trénoval s Poláky

Praha

Potřeboval změnu. A tak se běžec na lyžích Martin Jakš před přípravou na nadcházející zimu začal poohlížet po částečné zahraniční spolupráci. Blízko dohodě byl se Švýcary, nakonec ale dřel s polskou reprezentací pod vedením bývalého kouče českého týmu Miroslava Petráska.

Foto: Vít Šimánek, ČTK

Běžec na lyžích Martin Jakš

Článek

Jak nápad na spolupráci se zahraničním týmem vznikl?

Cítil jsem, že potřebuju v tréninku změnu. Trochu přípravu ztížit. Protože výsledky byly myslím celkem slušné, ale chyběl poslední krůček výš.

Miroslav Petrásek vás vedl v reprezentaci i jako osobní kouč. Spolupráce s Poláky tedy byla dopředu jasná?

Nejprve jsem jednal se švýcarským týmem, s nímž se pod slovenským trenérem Ivanem Hudačem připravuje i Dario Cologna. Spolupráci ale nakonec zablokovalo jejich vedení s tím, že mají příliš početnou skupinu. Tehdy vznikla myšlenka zaměřit se na přípravu ve výšce, kterou právě Švýcaři praktikují běžně. A když se Míra dohodl s polským týmem, tak mi nabídl plán s větší porcí tréninku ve vyšší nadmořské výšce, který mi přišel ideální.

Polákům vaše přítomnost nevadila?

Oni mají jen čtyřčlenné družstvo a naopak to berou tak, že jim já mohu pomoci.

Ani nový trenér české reprezentace Lukáš Krejčí neprotestoval?

Lukáš s Mírou vychází velmi dobře, rozumějí si a vyjdou si vstříc. Nehledě na to, že Lukáš pomohl vysvětlit českému vedení, jak bude spolupráce vypadat, a díky tomu to celé klaplo.

Máte už indicie, že změna byla k lepšímu?

Musím zaklepat, příprava proběhla bez velkých zdravotních potíží. Absolvovali jsme objemový trénink vysoko i rychlostní přípravu v nižší nadmořské výšce. Plusem je přítomnost Matěje Staregy, který je výborný sprinter. Jeho rychlostní zaměření by naopak mohlo pomoci mně, protože se v závěrech delších závodů s rychlostí trochu peru. Poměrně dobrou indicií bylo MČR na kolečkových lyžích, kde jsem dvakrát vyhrál a proti loňsku jsem měl lepší pocit.

Dalo by se říct, že jdete ve stopách Lukáše Bauera? Ten trénoval s Němci i Rusy a taky hledal rychlost...

Sprint po třiceti padesáti kilometrech je trochu jiný než klasický, ale trend je jasný. Hodně se rozhoduje ve společných dojezdech a kdo nemá v závěru rychlost, ten je odsouzený k umístění ve druhé desítce.

Kde všude jste našli útočiště při hledání vysoké nadmořské výšky?

Začali jsme v Livignu, pak vycestovali na Passo Stelvio, do Santa Catariny, na Dachstein a naposledy na Schnalstal.

O kolik dnů navíc ve srovnání s předchozími roky jste strávil ve výšce?

Téměř o polovinu.

Vaši kariéru v minulosti provázela řada zdravotních komplikací, nyní jste naznačil, že příprava proběhla bez problémů. Zkusil jste nějakou novou metodu, jak zdraví ochránit?

Dva tři roky dozadu jsem zkoušel různé metody, diety, otužování, speciální preparáty. Nepoznal jsem ale to, co slýchávám z různých stran, že se lidem úplně uleví. Nakonec jsem si vzal od všeho trochu, ale nic speciálního v tom není. Myslím, že významnější roli hraje to, že jsem po těch letech adaptovanější na vyšší tréninkovou zátěž, kterou tělo lépe snáší.

Reklama

Související témata: