Článek
Na čem vaše účast na finále SP v Megéve ztroskotala?
Právě na těch našich vztazích. Ale už bych to nerozebírala, je to za mnou…
Atmosféra v českém týmu vás přivedla k myšlence trénovat s Němci?
Pomohl mi Tomáš Kraus, měla jsem kontakty i přes taťku (bývalý úspěšný sjezdař Bohumír Zeman). A ty podmínky jsou fakt nesrovnatelné, mají všechno vypiplané do posledních detailů. V podstatě mě adoptovali a jsem jednou z nich.
Soupeřku tedy přijali s otevřenou náručí?
Asi si řekli, že mají jednu lepší holku a mohly bychom se vzájemně tahat. Vážně nebyl žádný problém, jsou na mě hodní, všechno klape.
I během skikrosové sezóny budete fungovat v rámci německého týmu?
Ano. Mám nového osobního trenéra Luďu Strejčka a pořád budu s nimi v partě i s Tomášem Krausem, který mi může radit…
Německy se domluvíte?
Ein bisschen… (úsměv) Rozumím, něco i řeknu, ale spíš komunikujeme anglicky.
Jaké novinky v tréninku jste v německém týmu poznala?
Třeba jsem poprvé zkoušela startovat bez hůlek. Člověk víc pozná své tělo a fyzikální zákonitosti, že když se víc zhoupnu a pomůžu si rukama, zrychlím.
Po minulé sezóně jste dávala dohromady bolavá záda, teď už vás netrápí?
Nedá se to srovnat s bolestmi, jaké jsem měla v zimě. Hodně plotýnek je poničených držením těla, tréninkem i špatně naposilovanými svaly. Cvičím každý den ráno i večer. Je to otrava, ale co mi zbývá…
Jaké výsledky by vás přes zimu ve Světovém poháru těšily?
Dostávat se pravidelně do osmičky, což je alespoň malé finále, a když se zadaří, mohlo by to občas vyjít třeba i na medaili…
