Hlavní obsah

Janda: Jsem normální skokan, jen mám víc štěstí

Václav ProcházkaSport.czPrávo

Ze Slovinska bude před Štědrým dnem pospíchat domů český skokan na lyžích Jakub Janda. Vedoucí muž průběžného pořadí Světového poháru v rozhovoru pro deník Právo také přiznává, že sní o sportovním vozu Porsche.

Foto: PRÁVO/Michaela Říhová

Jakub Janda

Článek

V téhle sezóně máte nejlepší výsledky v lyžařské kariéře, po čtvrtém vítězství ze sedmi závodů vedete i celý skokanský Světový pohár. Cítíte životní formu?

Začátek mi vyšel líp než loni, ale spíše mám životní sportovní štěstí než zvláštní formu.

To přece není jen o štěstí, jestli vám foukne vítr, nebo jestli se sejdou další podmínky. Musí to být o výbušnosti na odrazu, o koordinaci pohybů...

Každý rok absolvujeme testy, osm let jsme na stejné úrovni. Nervózní při závodech jsem taky stejně jako před rokem. Možná po technické stránce jsem na tom lépe. Nedělám tolik chyb, ale forma bez štěstí by neznamenala nic.

Před Turné máte vyfasovat novou kombinézu, je to psychologický stimul, nebo vskutku ještě může výrobce vymyslet při stanovených pravidlech v průběhu sezóny něco nového?

Nová kombinéza vždy znamená pomoc. Ta, co mám, je super. Nejlepší, jakou jsem kdy měl. Za sezónu se ale vždy čtyři pět kombinéz vymění. Nový materiál se musí vytestovat.

Ale na to také asi není moc času...

To není problém. Jednou vezmete tréninkovou, pak tu novou a nakonec závodní. Na můstku hned poznáte, jestli je v pořádku, jestli se dobře nafoukne a nese.

V pořadí podle vítězství v závodech seriálu jste v neděli v Engelbergu s pěti prvenstvími už těsně předstihl Sakalu či vašeho manažera Ježe, Plocových deset triumfů je na dohled. Hecují vás, nebo si dobíráte vy je?

Zrovna v pondělí jsem se v Harrachově potkal s Pavlem Plocem. Prý bude rád, až ho doženu. Ale je to určitě ještě daleko. Frantu Ježe jsem vlastně předstihl už dávno, vždyť jsem vyhrál i závody letního seriálu... Ale teprve teď jsem ho pokořil doopravdy. Je to spíše taková srandovní konfrontace. Nijak to nezveličuju.

Na závody už jezdíte jako favorit. I na blížící se Turné čtyř můstků. Cítíte se v té roli nějak zvlášť nepříjemně, nebo se vám to daří překousnout?

Necítím se jako favorit, ale jako normální skokan. Jen mám více štěstí než ostatní.

V této sezóně vítězíte na všech můstcích a za každých podmínek. To musí být hodně povzbudivé v olympijské sezóně.

Já to nevnímám. Minulé závody jsou za mnou. Zítra může být vše jinak.

Z Engelbergu do Harrachova jste cestoval nečekaně dlouho?

Trochu se to protáhlo. Hned po závodě jsme sice odjížděli a v sedm večer letěli z Curychu. Pražské letiště ale bylo uzavřené a pilot neměl palivo na kroužení nad Ruzyní. Museli jsme do Bratislavy a čekat. V Praze jsme byli až o půlnoci. Přes Liberec jsem se dostal do Harrachova v půl čtvrté ráno. Původně jsme tam měli trénovat. Počasí a nejistá předpověď však změnily plán. Budu trénovat doma ve Frenštátě, ve čtvrtek odjedeme do slovinské Kranje, kde budeme s manšaftem pro Turné skákat v pátek a v sobotu dopoledne.

Ještě na Štědrý den stovky kilometrů od domova... Nezaprotestoval jste u trenéra Bajce?

Řekl jsem mu, ať to udělá tak, jak myslí. Beru to. Je to na sto procent, že tam skákat bude možné. V Harrachově to je nejisté. V Kranji je areál uzavřenější, nefouká tam tolik. A domů to do večera snad stihnu. Je to nějakých 700 kilometrů. Pojedu autem sám, jinak bych musel s klukama přes Liberec a byla by to ještě větší dálka.

Je tamní můstek před Turné vhodný k přípravě?

Kritický bod tam je 105, skákat se dá 115. To jde.

Na vyhlášení sportovce roku jste ze Švýcarska dorazit nemohl, ale překvapil jste, že cenu za třetí místo - 170 000 korun -jste dal na charitu. Proč jste se tak rozhodl?

Ani jsem nevěděl, kolik za to je peněz. Už v týdnu jsem Frantovi Ježovi dal instrukce, aby za mě při vyhlášení oznámil, že padesát procent dám nadaci Kapka naděje a zbytek mým kamarádům postiženým sportovcům. Bylo to mé rozhodnutí. Někdy je třeba na takovéhle záležitosti také přispět.

Objevujete se jako hlavní postava celostránkových inzerátů partnera skokanského úseku v novinách. Cítíte zvětšený zájem o svou osobu? Nechce vás někdo třeba i do televizní reklamy?

Zatím ne. Tyhle záležitosti řeší moji lidé - Franta Jež a Renata Balašová. Nevím, jestli taková nabídka přijde. Záleží také na tom, jestli by to nebylo v rozporu se smlouvou, kterou mám s lyžařským svazem. A taky na tom, co by to bylo za reklamu.

Nebudete tedy propagovat kde co?

Určitě ne.

Do Vánoc vás tedy čeká trénink, ale při tom všem shonu asi i nakupování dárků...

V úterý a ve středu budu trénovat doma, vyrazím i do obchodů. Ve čtvrtek po obědě vyjedeme do Slovinska, abych se tam večer stihl alespoň proběhnout a v pátek byl nachystaný na skákání.

Pokud vše stihnete, kde budete s přítelkyní Luckou trávit Vánoce?

Doteď to bývalo tak, že jsem měl vše dvakrát. Bylo víc dárků. Večeřeli jsme u mých i jejích rodičů. Teď toho bude ještě více. Třetí večeře bude v našem bytě.

Co byste chtěl pod stromek?

Dárek, který jsem zatím nedostal asi proto, že nejde pořádně zabalit - Porsche Carrera. To si vlastně přeju už od svých osmnácti let, kdy mám řidičák.

Na příslušných internetových stránkách se píše, že k dosavadním u nás jezdícím modelům je objednán jeden kousek pro dalšího českého zájemce na leden...

A je to venku (smích). Ale vážně. Musel bych vydělávat více. Kdybych měl postavený barák a zbylo mi dost peněz i do budoucna, tak bych do toho šel. Dva a půl miliónu za auto je hrozný balík. Ale třeba mi ho opravdu přinese ježíšek (úsměv).

O novém autu jste uvažoval už na podzim...

Mám dva měsíce starou octavii.

Co vám kdy udělalo největší radost na Vánoce?

Pro mě je těžké kupovat dárky. Skoro všechno mám. Proto vždycky odpovídám: ponožky a trenky.

Reklama