Článek
Je i pro vás prvenství štafety v pohárovém závodě v americkém Presque Isle povzbuzením před vrcholem sezóny?
Myslím, že to byla taková pěkná tečka za zámořskou částí Světového poháru a určitě můžeme jít s větším klidem do finální fáze přípravy na mistrovství světa.
Cítíte, že vy sama jste takový výsledek nutně potřebovala?
Určitě jsem si potřebovala spravit chuť po tom, co se mi stalo ve smíšené štafetě v kanadském Canmore.
Tam jste musela na tři trestná kola.
Nemám pro to vůbec vysvětlení. Pohřbila jsem šance týmu hned na první položce, což se neomlouvá.
I z maléru by se měl člověk poučit. Co jste si z toho pro sebe vzala?
To nejde takhle říct, že bych si měla něco vzít. Byla jsem z toho opravdu špatná, ale já si z té položky nic nepamatuju. Ani nevím, co se tam vlastně dělo a proč jsem terče přes maximální dobíjení nezasáhla.
Chystáte se teď střelbu vleže speciálně pilovat?
Já se s ležkou peru delší dobu. Možná jsem jedna z mála biatlonistek, která má úspěšnost mnohem lepší vstoje než vleže. Letošní zima zatím vypadá tak, že umím na položce vleže dát nulu, ale taky ji dokážu pořádně pokazit. Zkouším to ale nějak vyladit a najít správný klid pro střelbu.
Znáte už recept?
Myslím, že cesta může být v tom, že lehce zvolním a nepřijedu na tu položku tak napjatá. V tréninku nemám vleže až takový problém, musím se spíš zbavit těch výpadků v závodě. Věřím, že se srovnám bez extra velkých zásahů.
Jak bude v tomto směru příprava v Pokljuce vypadat?
To není otázka na mě. Já si přece nebudu diktovat, kolik mám čeho trénovat. Po dobrodružství na americkém kontinentu se všechny srovnáváme s časem a je třeba nechat i tělo maličko odpočinout, pak určitě začne standardní příprava.
Světový pohár v biatlonu se vrátil do zámoří po pěti letech. Jaký to na vás dělalo dojem?
Já se tam docela těšila, protože v Presque Isle pro mě juniorským šampionátem před deseti lety vlastně začal velký biatlon a na Canmore mám z roku 2009 i zlaté vzpomínky s dívčí štafetou. Překvapilo mě, jak početná česká komunita tam nyní žije. Myslím, že i ostatní země koukaly, že máme v Kanadě silnou podporu. Nemyslím si ale, že to jsou ideální místa pro Světový pohár.
Proč?
Nemají podmínky ani vybavení. V Kanadě to ještě jakž takž šlo, ale v USA na to rozhodně připraveni nejsou. Bylo až komické, jak jsme dojížděly štafetu, hodně se stmívalo a ve sjezdu stáli organizátoři s roztaženýma rukama a označovali tak kraj tratě. O prazvláštním zázemí ani nemluvím, bylo to dost náročné pro všechny.
Jak se těšíte na norský Holmenkollen, který letošní světový šampionát hostí?
Myslím, že mi to tam vyhovuje. Nejsou to snadné tratě, ale na druhou stranu ani ne extra těžké. Už jsme v minulosti ukázali, že tam umíme závodit.
V sezóně jste skončila už jedenáctkrát v elitní desítce, ale ani jednou to nevyšlo na stupně vítězů. Říkáte si, že by mohly klapnout právě na MS?
Doufám, že nějaký závod, který mi vyloženě sedne, ještě letos přijde. Na druhou stranu jsem zatím sedmá celkově ve Světovém poháru, což je důkaz vyrovnanosti výkonů. Zatím to ale nikdy nedopadlo na stupně, chyběl k tomu pokaždé nějaký malý kousek.
Myslíte to tak, že se vám nesešla střelba s během?
Asi tak. Když už jsem střelecky nulovala, tak mi to zas tak úplně neběželo, a když jsem cítila, že dokážu být rychlá na lyžích, tak jsem se zase netrefila. Pokud by se mi ten nej závod povedl právě na MS, tak to bude takový správný impulz do finiše celé sezóny. Pak určitě dopadne dobře i pohár a udržím se nahoře, takže vlastně všechno souvisí se vším.
Minulou sezónu Světového poháru jste skončila celkově čtvrtá, je to i letos vaše meta?
Já to beru tak, že být do deseti na světě je super, a vůbec nemyslím na loňské umístění.
Je pro vás třeba výhodou, že větší mediální tlak i pozornost jsou teď upřeny na Gabrielu Soukalovou závodící ve žlutém dresu vedoucí závodnice pohárového seriálu?
Já nevím, ani to vlastně neřeším.
Tak jinak, jak se vám závodí ve stínu jejích letošních úspěchů?
Musím na takovou otázku odpovídat? Nemusím, že jo. (dlouze mlčí) Tak já radši nebudu už nic říkat.
