Článek
"I tam jsme šplhali, minul jsem cíl, jel jsem ještě o kilometr výš," vzpomíná Bauer na nedávné soustředění. "Smáli se mi, že jsem to netrefil jako v Umee," naráží na svůj nezdar ve finiši jednoho ze závodů Světového poháru, kdy minul správný koridor a přišel o vítězství.
Co se mu ještě vybaví z červnového cyklistického zápřahu? "Nekonečné kopce." I ty mu ale náramně zapadly do přípravy. Pustil se do ní ostřeji než kdykoli jindy. "První týden jsem trošku úpěl," přiznává. I další novotu zkusil po sezóně, jež mu přinesla stříbro z turínské olympiády. Dal se dohromady s Němci trénujícími přes kopec. Rene Sommerfeldt, soused a soupeř z Oberwiesentalu, ho pozval ke společné přípravě.
Právě Francie byla jedním z prvních cílů krušnohorské družiny. "Každý den etapa 100 až 150 kilometrů, většinou se slušným převýšením," připomíná Bauer. Vyšlápli do Les Saises, dějiště běžeckých soutěží při zimní olympiádě v roce 1992, zdolali Col du Galibier, nejvyšší bod Tour - 2645 m n. m., a další místa známá hlavně cyklistům. Na památku si přivezl fotky z vrcholů ještě zasypaných sněhem.
A taky formu, jíž ničí řadu cyklistických soupeřů i v prestižních domácích závodech. Naposledy při mistrovství republiky na horských kolech v České Kamenici. Náročného okruhu se zprvu vyděsil. Ale šel do toho. V kategorii Open pro závodníky bez licence dojel sedmý. A vlastně i došel. "Nechtěl jsem riskovat zranění," vysvětluje, proč opatrně zdolával krkolomné sjezdy kolem skal na přetěžkém okruhu. Možná nejobtížnějším v Česku.
Na kole si spravuje chuť
Předtím stačil vyhrát na kratší trati Krále Šumavy. Ve Velkých Losinách byl druhý v pohárovém závodě. "Ale neměnil bych, k cyklistice si jen utíkám spravit chuť," říká.
S kolem letos ještě nekončí. Možná se vydá na stopatnáctikilometrový maratón v Železných horách. "Je to pro mě poslední šance se letos pořádně svézt. Snad nebudu moc unavený po soustředění," hlásí z tréninku. Kde jinde než v Německu.
Doma na Božím Daru nechává rodinu, zatímco v Oberhofu zápolí v těchto dnech i s další novinkou -běžeckým kobercem simulujícím profily tratí. "Trošku mám problém s rovnováhou, časy jsou horší. Z domova to neznám," přiznává po testech, jichž má za sebou celou sérii. V poolympijské sezóně, kterou řada závodníků bere jako relativně odpočinkovou, si nebývale dává do těla. Netuší, co mu to přinese v zimě.
"Ale hlavní je, že jsem naboural stereotyp trvající už pět šest roků," libuje si osmadvacetiletý lyžař a má jasný plán, z něhož dočasně vypadl jeho osobní trenér Miroslav Petrásek. "Dohodli jsme se, že do října pojedu s Němci, budu se držet stoprocentně jejich modelu. Uvidíme, co to přinese," dodává.
