Hlavní obsah

Proměna české jedničky v bílé stopě. Místo strachu jezdí s radostí

Praha

Dvakrát Tour de Ski nedojela, letos běžkyně na lyžích Petra Nováková konečně opět prestižní seriál zakončila na vrcholu obávané sjezdovky Alpe Cermis ve Val di Fiemme. Celkovým třináctým místem potvrdila návrat mezi elitu po potížích s kyčlí v úvodu zimy.

Foto: Profimedia.cz

Petra Nováková v posledních metrech stoupání sjezdovkou Alpe Cermis, kde tradičně končí Tour de Ski.

Článek

Jak dlouho se tělo vzpamatovává ze šesti náročných etap?

Letos jsem se ani necítila extra vyčerpaná. Samozřejmě jsem hned nastoupila rehabilitaci a regeneraci a našli mi natažené svaly, ale žádný kašel ani nemoc se o mě nepokoušejí.

Co se vám honilo hlavou, když jste projela cílem na Alpe Cermis?

Měla jsem radost, že jsem dokončila se slušným výsledkem a dokážu jezdit se špičkou. I když tam bylo pár smolných okamžiků, kdy jsem jednou ztratila lyži, pak mi jednu etapu lyže moc nejely. Mohla jsem bojovat ještě někde jinde, ale skoro každý si vybral nějakou smůlu, takže nemělo cenu kalkulovat, kde bych mohla být…

Nezvyklým zážitkem byl i vichr, který zrušil sprint v Oberstdorfu, tam šlo i o zdraví.

To určitě. Ráno jsem si říkala, že by do toho ještě mohla přijít bouřka a ona pak opravdu přišla i v zimě… Kvalifikaci nás nechali ještě jet, měli to stopnout už před ní, protože jsme si uvědomovali, že to bylo fakt skoro o život…

Jak jste si vychutnala sprint v Lenzerheide, kde jste bodovala i s bratrem Michalem?

To mě hodně potěšilo, já totiž získala své první body kariéry také při sprintu v Lenzerheide.

Pokud se na olympiádu dostane i on, bude to pro vaši rodinu splněný sen?

Rozhodně by to pro naše byl splněný sen. Hodně na něm lpí a přejí mu, určitě by byli moc rádi, kdyby jel i Michal.

Překvapilo vás, jak rychle jste se po potížích s kyčlí vrátila mezi elitu?

Já tolik nepřemýšlela, jestli budu jezdit ve špičce, spíš pro mě byl důležitější pocit ze závodů a ten byl nádherný, už týden předem jsem se moc těšila. Kyčel už mě nezlobí, jen nechodím běhat a neskáču, abych si to neobnovila. Lyžování je pro klouby přece jen příjemnější.

Minulou sezónu se vám tolik nevedlo, co se letos změnilo?

Základ je určitě zdraví a závody jsem se naučila brát jinak. Loni jsem do nich šla se strachem, jestli na to mám, a povinností vůči někomu, nedokázala jsem se z toho vyhrabat. Teď místo toho závodím s radostí. Už nemusím, ale chci, to mi pomohlo.

Co vás čeká do olympiády a pak v Pchjongčchangu?

Ve čtvrtek jedu i s fyzioterapeutkou na závěrečnou vysokohorskou přípravu v italském Lavazé, koncem ledna se přesunu rovnou na závody v Seefeldu a pak už olympiáda. Tam bych chtěla jet určitě skiatlon a desítku volně, možná týmový sprint a třicítku klasicky.

Reklama