Článek
Téměř třináct a půl hodiny soupaže. To je porce, kterou musel Řezáč ukrojit na pro obyčejného smrtelníka jen těžko představitelné trase Purkijaur-Jokkmokk v Laponsku. „Normálnímu člověku bych to nedoporučoval," potvrzuje český běžec se smíchem pro web Active Sport.
Elita ve stopě odjela celý závod podobně jako klasické laufy v seriálu Ski Classics jen „pícháním", kdo jel klasiku, strávil ve stopě dvacet hodin a víc. Poslední Mikael Wallén proťal cíl v čase 28:39 hod. na 219. místě, 121 borců se do cíle nedostalo. Startovalo se v šest ráno, a i ti nejlepší dojížděli za soumraku.
Losi jako diváci
Letošní ročník výrazně ovlivnilo počasí, sobotní sněžení zasypalo stopu. „Ze začátku nešlo ani jet, každý šetřil síly, stopa byla zapadaná," vykládal Řezáč, který se na start lyžařského masakru postavil poprvé a sbíral cenné zkušenosti. Třeba na občerstvovačkách. „Měl jsem tablety a gely, k tomu rozdrobené müsli tyčinky. Nebyl čas zastavovat na občerstvovačkách. Musel jsi hrábnout a brát, co bylo. Sladké jidáše, ionťáky, banány, red bully. Bujón nebo borůvkovou polívku jsem nestihl," stěžoval si naoko.
Na zasněžených pláních závodníci jeli sto kilometrů od Purkijauru a sto zpátky, zbylých dvacet nabrali cestou do cíle v Jokkmokku. A v pomalejším tempu proti klasickým laufům se stačili pokochat i kulisami závodu. „Oproti tradičním maratónům bylo na všechno hodně času, musíš jet opatrně, je to opravdu dlouhý. Po pláních a lesích běhali sobi jako u nás srnky. Potkat velkého losa, to je ale zážitek," líčil Řezáč.
Český závodník se až do cíle držel v popředí a ve finiši vedoucí tříčlenné skupinky nakonec pořadí uzavřel. S odstupem pouhých šest sekund na fenomenálního Andrease Nygaarda. Sedmadvacetiletý Nor dokázal na Nordenskiöldsloppetu obhájit loňské vítězství a za polárním kruhem uzavřel své senzační březnové tažení. Vyhrál totiž i Vasův běh a Birkebeiner.