Článek
Jaké pro vás byly poslední dva roky v děčínském klubu?
Po návratu z Nymburka jsem hodnotil svoji první sezónu v Děčíně pozitivně. Dosáhli jsme určitého úspěchu, ale druhý rok to dopadlo o něco hůř. V týmu si podle mého názoru úplně nesedla chemie. Ale jak se říká, to špatné se zapomene a zůstanou jen dobré vzpomínky.
Co je důvodem vašeho odchodu z Děčína?
Klub už nestál o spolupráci do dalších let, i když jsem měl ještě na příští rok smlouvu. Chtěl jsem se proto domluvit někde, kde bych mohl hrát. Ústí bylo jasnou volbou. Odtud pocházím a rozhodli jsme se s rodinou, že tady zůstaneme.
Zajímavostí je, že ve stejném období v Děčíně skončil jako hráč i váš jmenovec Jakub Houška. Oba jste byli určitými ikonami a symboly děčínského basketbalu. Konzultovali jste loučení spolu?
Vůbec ne. O tom, že Jakub se chystá na ukončení hráčské kariéry, se už předběžně vědělo. Stal se v Děčíně asistentem trenéra. Okolnosti hráčských změn v Děčíně nejsou otázkou pro mě.
Jaké dojmy máte z návratu do ústeckého týmu?
Proti novým spoluhráčům jsem hrál dosud jako soupeř, ale známe se celý basketbalový život. S některými kluky se vídáme i během léta, i když společná příprava začne až v srpnu. Ani ústecký celek není kompletní, čekáme na příchod Američanů.
Díky reprezentačním a mezinárodním zkušenostem by vám mohla připadnout role lídra. Cítíte větší zodpovědnost?
Takhle to nevidím. Musíme hlavně hrát jako tým. A až v sezóně se ukáže, kdo bude lídrem a kdo ne. Všechno se vyprofiluje až během soutěže.
