Článek
Češi doplatili na to, že vedle Jiřího Welsche neměli nikoho, kdo by ve vypjatých zápasech dokázal opoře španělské Málagy sekundovat. Až příliš citelná tak byla absence Luboše Bartoně a Maurice Whitfielda. Projevila se hlavně při zápasech na palubovkách soupeřů, při nichž svěřenci trenéra Michala Ježdíka vyhořeli a podepsali si tak barážový ortel.
"Kvalifikace byla jako na sinusoidě. Domácí zápasy jsme zvládli až na několik výpadků na jedničku, ale venku jsme absolutně selhali," uvedl trenér Michal Ježdík v rozhovoru pro Radiožurnál poté, co vstřebal první nával zklamání po drtivé prohře.
Ježdík se k týmu vrátil letos po necelých třech letech, ale nevyšlo mu přání kvalifikovat se na šampionát do Polska v příštím roce. Už během letní přípravy Ježdíkovy plány dostaly velké trhliny. Při skládání týmu totiž do mozaiky nemohl dosadit všechny kamínky, které si přál. Klíčová se nakonec ukázala být absence dvou hráčů: Luboše Bartoně, vyhlášeného kanonýra a nové akvizice slavné Barcelony, a rozehrávače Maurice Whitfielda.
Bez nich kvalita českého týmu poklesla a chyběly i tolik potřebné zkušenosti, na jejichž nedostatek Ježdík při kvalifikaci často žehral. Při pohledu na velmi úzkou českou špičku bylo prakticky nemožné za Bartoně a Whitfielda najít odpovídající náhradu.
Bartoň, který se omluvil z rodinných důvodů, by z Welsche pomohl sejmout psychický tlak a také pozici hráče, na nějž v rozhodujících okamžicích míří všechny míče a soupeřovi obránci tak mají jasno v tom, od koho v českém výběru hrozí největší nebezpečí. Excelentní střelec Bartoň by určitě pomohl zvednout i úspěšnost střelby z delší vzdálenosti, která byla nyní tristní. "V současné chvíli je pro náš tým Luboš nenahraditelný. Dokáže na sebe brát odpovědnost v rozhodujících momentech," vysvětloval Ježdík.
Od kapitána Sokolovského se čekalo víc
Nepřítomnost Whitfielda zase tým oslabila na citlivém postu středního rozehrávače. "Chyběly nám hlavně jeho velké zkušenosti. Ani jeden z našich rozehrávačů nyní zkušenosti z mezinárodních zápasů neoplýval," uvedl Ježdík. První rozehrávač Štěpán Vrubl tíhu očekávání neunesl a poznal, že co mu stačí na českou ligu, v níž patří ke špičce, je málo na mezinárodní fórum.
Od šestnáctiletého mladíčka Tomáše Satoranského a o dva roky staršího Jakuba Kudláčka se ani nemohlo čekat, že tým můžou táhnout. Velkým pozitivem je ale už jenom zapojení obou mladých nadějí do reprezentačního týmu, protože Satoranský ani Kudláček rozhodně nezklamali a jejich výkony byly světlým bodem při české kvalifikační pouti. Naopak se určitě víc čekalo od kapitána Ladislava Sokolovského, opory Nymburka ošlehané mnoha bitvami v evropských pohárech. To samé platilo také pro Radka Nečase či pivota Ondřeje Starostu.
Šance mužstva povadly hlavně po nepovedených vystoupeních na palubovkách soupeřů. Češi nedokázali zabodovat ve Velké Británii, Bosně a výbuch v Izraeli byl smutnou symbolickou tečkou. Přitom český tým při zápasech v Pardubicích a přesvědčivých výhrách s Bosnou a Izraelem dokázal, že i s těmito soupeři se může měřit jako s rovnými. Čechy může mrzet poslední domácí čtyřbodová prohra s Británií. Kdyby Češi uspěli, mohli bojovat o postup a určitě by se pádu do baráže vyhnuli bez ohledu na poslední zápas v Izraeli.
Výkony doma a venku jako noc a den
"Venku jsme vůbec nedokázali aplikovat obranu jako v zápasech na domácím hřišti," hledal příčiny výpadků Ježdík. "Při zápasech doma a venku jsme působili jako úplně jiný tým. Jako bychom do toho šli se strachem a zalekli se toho. Možná se to s námi táhlo už od přípravných zápasů," připomněl pivot Starosta sérii šesti porážek před kvalifikačním startem. "Možná to opravdu bylo tím, že jsme jako tým neměli tolik zkušeností.
Češi mají skoro rok času na to, aby zmobilizovali síly a zvládli v srpnu nástrahy baráže, v níž se utkají s Ukrajinou, Maďarskem a Estonskem, přičemž dva celky z elitní skupiny sestoupí. Pokud bude reprezentace v plné síle, je v jejích silách baráž zvládnout.
A trenéři mohou doufat, že během další sezóny "vyletí" vzhůru někdo z nadějných mladíků ze současných úspěšných reprezentací do šestnácti či osmnácti let, které patří k nejsilnějším výběrům srovnatelným s úspěšnou generací kolem Welsche s Bartoněm. I kvůli růstu mladíků by byla škoda, kdyby dospělý tým měl sestoupit a složitě bojovat o návrat na výsluní. "Každopádně tahle kvalifikace neúspěchem je. Ale musíme se připravit na baráž a zachránit se v ní," řekl Starosta.
