Článek
„Družstvo se omladilo a některé zkušené hráčky chybějí, takže tentokrát asi nepojedeme pro medaili. Hrát za národní tým je pro mě ale pořád veliká čest, takže když mě trenér Veverka oslovil, okamžité jsem kývla. Co jiného bych taky celý květen a červen dělala,“ usměje se Veselá, podle níž už zápasy ve skupině proti Španělsku, Slovensku a Ukrajině budou pro české basketbalistky hodně obtížné.
Pro ni osobně mají i pikantní nádech. „Ve španělském dresu se objeví některé holky z Valencie a v duelu se Slovenkami zase narazím na někdejší dlouholetou spoluhráčku z Brna Zuzku Žirkovou. Už se na ty prestižní souboje hrozně těším. Když je zvládneme, může se pak už přihodit cokoli,“ přemítá česká basketbalistka.
Horkokrevné oslavy
Hned ve své první sezóně po přestupu z Brna získala s Valencií španělský titul. „Moc si ho cením. Byť jsme jen jedinkrát prohrály, byla všechna utkání hrozně těžká. Tamní liga je totiž mnohem vyrovnanější než česká.“ Oslavy titulu jí nadlouho utkví v paměti.
„Španělky jsou horkokrevné a umějí si užívat života,“ uculuje se Veselá, která nelituje, že se před rokem na jih Evropy vydala. „Naučila jsem se jazyk. Vyhovuje mi, že se trénuje i hraje až v pozdních večerních hodinách. Díky tomu si můžu ráno notně přispat,“ usmívá se.
Za jediné negativum považuje absenci ve finálovém turnaji Euroligy. „Ve čtvrtfinále jsme bohužel narazily na silný moskevský Spartak, který pak soutěž vyhrál,“ lituje.
Informaci o tom, že její bývalý tým Gambrinus Brno byl po třináctiletém kralování sesazen z domácího ligového trůnu, přijala ve Valencii se spoluhráčkou Ivanou Večeřovou s překvapením. „Hned jsme si s Ivou z legrace říkaly, že bez nás to asi nešlo. V družstvu bylo víc cizinek než dřív, atmosféra asi nebyla tak dobrá jako za našich časů,“ odhaduje.
