Článek
Můžete shrnout svou hráčskou i dosavadní trenérskou kariéru?
V roce 1979 jsem přišel z Plzně na vojnu do Dukly Liberec, kde jsem působil až do roku 1990. Hned v první sezóně jsem byl u titulu, i když jsem toho jako nováček moc neodehrál. Druhý titul jsem získal v roce 1983, to už jsem byl prvním nahrávačem. Z československé ligy jsem potom odešel na pět let do Belgie. Pak jsem se znovu vrátil do Liberce a na rok jsem šel ještě do Jablonce. A poté jsem se dal na trenérskou dráhu, začínal jsem v roce 1998 jako asistent v liberecké Dukle. Trénoval jsem i juniory. Jako hlavní trenér jsem vedl Benátky nad Jizerou v extralize a naposledy ženy Technické univerzity Liberec rovněž v extralize.
Co považujete za svůj největší trenérský úspěch?
Titul v extralize s Duklou Liberec v roce 2001. Sice jsem byl jen asistentem kouče Ivana Jakubíčka, ale ohromně si toho cením.
Zůstaňme u mužské extraligy. Porovnejte Benátky nad Jizerou s Ústím...
V Benátkách jsme měli družstvo složené spíše ze starších hráčů. Byl jsem tam hrozně rád. V Ústí jsou mladí dravci, dirigovaní na hřišti i v kabině hrajícím asistentem trenéra Milanem Bicanem.
Máte za sebou úvodní zápas na lavičce Ústí proti Liberci (2:3). První dojmy?
V Ústí jsem krátkou dobu. Cítím se tady perfektně a hned první utkání mi dodalo další chuť do práce. Musím klukům poděkovat za nádherné střetnutí. Třešnička na dortu v podobě vítězství by byla ještě lepší, ale v dané situaci jsme odvedli maximum. Kluci bojovali za každého stavu a líbí se mi duch mužstva. Těším se, že budeme ještě silnější.
Kam by to mohlo ústecké družstvo v extralize dotáhnout?
Buďme při zemi. Že jsme odehráli dobrý zápas proti favorizovanému Liberci, ještě nic neznamená. Chtěli bychom se dostat do play-off. Hlavně aby klukům vydrželo zdraví.
