Basketbalisté Nymburka za měsíc nalétali devatenáct tisíc kilometrů

Na pohárová utkání do Rigy nebo Jeruzaléma se český mistr přesouval dokonce rovnou z ligových zápasů na Balkánu.

„Program se hodně nahustil a místo odpočinku prožijeme volný den na cestě,“ tvrdí křídelník Radek Nečas. „Nejhorší jsou asi ty hodiny strávené při čekáních na letištích, naposledy jsme cestou do Záhřebu seděli přes dvě hodiny už přímo v letadle na ploše a čekali, až odmrazí stroj a uklidí dráhu od sněhu,“ vypráví.

„Čas na cestách už raději nikdo nepočítá, extrémním utrpením ale byla výprava do Širokého Brijegu, která se protáhla na devatenáct hodin. Za vše mohl zpožděný odlet a zmeškané přípoje ve Frankfurtu, Záhřebu i Splitu,“ dodá Sokolovský.

„Lety na Balkán trvají do dvou hodin, jenže pak se ještě musí většinou někam přejet autobusem a únava se kumuluje,“ doplňuje Pavel Pumprla, podle nějž se hráči snaží při čekání na letištích spíš odpočívat než chodit po obchodech. „Kluci z Ameriky si většinou nasadí sluchátka a po -slouchají hudbu, hrají se hry na počítači nebo na něm sledujeme filmy. Taky se snažím číst, ale občas se mi stane, že prostě jen zírám do prázdna,“ líčí.

Nymburští dlouháni se snaží v letadle zabrat místa s co největším prostorem na nohy, pokud možno u nouzových východů. „Srovnat mých 213 centimetrů do sedačky, to je, jako kdybyste se snažili nacpat slona do vany v paneláku. Trpím jako zvíře,“ říká pivot Aleš Chán, zatímco Křemen se Sokolovským se bojí létat a pokaždé se hned od startu modlí, ať už se přistane.

Klub z ekonomických důvodů nevyužívá letecké speciály jako třeba fotbalisté a spoléhá na běžné linkové spoje. O to komplikovaněji ale sestavuje cestovní itinerář.

„Charterové lety by se nám při počtu osmnácti lidí ve výpravě neúnosně prodražily. Věděli jsme, že hrát dvě mezinárodní soutěže najednou bude i logistický oříšek, tak se s tím nějak pereme,“ ujišťuje manažer Jiří Zídek. Náklady v sezóně i tak vyšplhají k deseti miliónům korun. „Hráči musí kvalitně regenerovat a nejlepší pro ně je o cestování moc nepřemýšlet a vzít ho jako součást práce profesionálního basketbalisty,“ uzavírá Zídek.