Článek
Třinácti góly jste ve Zlíně výrazně přispěl k norskému skalpu. Vzal jste to na sebe?
Věděl jsem, že se ode mne hodně očekává. Sám jsem i zvyšoval tlak na sebe, když jsem jako úřadující nejlepší házenkář světa chtěl i českým divákům dokázat, že si ten titul zasloužím. Nakonec ale utkání rozhodlo, že jsme jako tým dokázali vytáhnout ze sebe víc.
Byl jste to však vy, kdo po vlažném úvodu zavelel k obratu.
Začali jsme zakřiknutě, bylo třeba se nějak probudit a já jsem přece na hřišti od toho, abych dával góly. O přestávce v kabině jsme pak na sebe i trochu křičeli a pomohlo to. Ve druhé půli jsme na hřišti nechali úplně všechno. Nejen to srdíčko, jak se tak často říká, ale začali jsme hrát i chytřeji, zapojili hlavu a tým byl najednou plný energie.
Uvědomujete si, že jste vlastním výkonem strhnul i ostatní české házenkáře?
Nechci přeceňovat svoje zásluhy. Házená je týmový sport a stáli jsme jako jeden muž s báječným publikem v zádech proti skvělým Norům, abychom je skolili. Diváci vytvořili kulisu, o kterou jsme se mohli opřít.
Zdálo se, že si roli tahouna užíváte a chcete prodat formu.
Posledních pět týdnů sportovního života v Kielu pro mne mělo stoupající tendenci, vyhráli jsme všechna utkání německé nejvyšší soutěže i v Lize mistrů, a tak jsem rád, že to teď vyšlo taky nároďáku, který mě vždycky nabíjí.
Věříte už, že vám postup na evropský šampionát neunikne?
Máme kvalifikaci skvěle rozehranou, byl by děsný hřích to ještě nějak ztratit. V reprezentaci je už delší čas skvělá parta, při každé akci se na ty kluky těším. Naplňuje mě to a společně toužíme po nějakém úspěchu.
